Válečníci/Warriors Peter Kosminsky - bezradní mírotvůrci

    Neuvěřitelně přesvědčivý film Petera Kosminskyho, který se zaobírá tématem války. Film Válečníci se sice nevyhne trošku romanticky zabarvené notě, ale naštěstí se neprojevuje „steelovské“ klišé. Jedna česká hudební skupina zpěvem obviňovala válku, „že je vůl“. Dovolím si podotknout, že by se tento akt mezi znepřátelenými skupinami lidí dal pojmenovat i jinak, ostřejšími výrazy. Nebo si to spíše zaslouží samo lidstvo? Nepochybně.
    Válečníci – anglický filmový snímek, který si bere na paškál balkánskou občanskou válku a její bosenské údobí, kdy na pomyslných barikádách stáli představitelé křesťanské a muslimské víry. Hlavními představiteli ve Válečnících nejsou civilisté, naopak jsou to muži královského vojska pod praporem UNPROFOR.
Začátek ani tak neupomíná na to, čemu za chvíli bude divák čelit, čeho bude svědkem. Takové předpekelné intro se suchým anglickým humorem. Mise může začít, cesta do Dantova pekla se otevírá. Průjezd do rozbombardovaných vesniček i měst mi připomněl výlet do chorvatského vnitrozemí někdy na počátku let dvoutisícových a nějaké díry, co by v českém ekvivalentu mohla mít přídomek „muslimská Horní Lhota“. Memento mori, v tomto případě memento války. Domy se stopami po kulkách, neopravené a zanechané svému osudu, dráty s cedulemi kolem cesty, po které jsme jeli, upozorňující na to, že území je stále zaminované...
Anglický prapor UNPROFOR je pověřen hlídkováním mu svěřenému území. Čím déle se v cizím teritoriu vojáci nachází, tím více stěží pochopitelných lidských činů jsou svědky. Na jedné straně čelí pohrdavému chování se strany srbských či chorvatským „bojovníků“, na straně druhé velitelé UNPROFOR, kteří pro možnou záchranu civilistů lautr nic nečiní, protože by to mohlo být bráno jako vměšování se do vnitropolitických problémů. Vojáci se ve Válečnících nestávají ani tak nechtěným publikem jako spíše šachovými figurami, kterými jednou táhnou bojující strany konfliktu, podruhé zase představitelé mírové mise. Jediné co tak mohou dostat, je výsměch na otevřené scéně, zatímco veškeré příkoří odskáčou nevinní civilisté. Jakákoliv pomoc k záchraně civilních obyvatel je zamezena „vojenskou mantrou vyšších šarží“: „Musíte se chovat profesionálně, do ničeho se nevměšovat.“ Pověstné schovávání hlavy do písku?
Tato frustrující situace mi připomíná dobu, kdy s radostí sobě vlastní člověk si výská nad sestaveným modelem domu, na který si následně sedne, aniž by to měl zrovna v plánu.
Ve Válečnících se však neobjevuje „mezikulturní“ gordický uzel, ale taktéž je to snad poprvé, co se vůbec prezentoval veteránský syndrom ve filmu. Byvší svědkové lidských bezcitností a krutostí nechápou běsnění spoluobyvatel, které nemá podstatu ni příčinu.
Otázka, zda je válečníkem profesionální voják, člen humanitární mise či „pouze“ civilista, zůstává nezodpovězena. Po zhlédnutí filmu Válečníci si lze jednoznačně odnést poznatek, co je relativita času (2 hodiny dokáží opravdu rychle uběhnout) a zvolání, že „válka je …!“

zpět na seznam oblíbených Film