Film Dušana Kleina Dobří holubi se vracejí - totalita v totalitě

    Tuším, že zrovna film Dušana Kleina Dobří holubi se vracejí je nejlepší z těch českých týkajících se jakékoliv závislosti – v tomto případě alkoholismu, který byl v Československu, potažmo České republice natočen.

    Vyléčení alkoholici odmítají chodit na výlety do přírody, protože „Skálu nemůžou ani vidět“ – glosa pro lidi dříve narozené. Bohužel pro mladší ročníky žádné rčení ohledně doktora Nešpora není. Ale stejně – kdokoliv spatří film „Dobří holubi“, dobere se přesvědčení, že ono projít si alkoholickou léčebnou nemá daleko k návštěvě očistce. Pokud se k tomu připočítá totalitářský vedoucí ústavu, doktor, který bezostyšně své svěřence šikanuje a prodává odpustky, je nasnadě, že již jen myšlenka zbavit se závislosti na omamné látce českou společností převelmi tolerovanou přechází v ten samý okamžik, kdy se v „mozkovně“ objeví. Otázkou je, objevuje-li se přesvědčení otočit se k alkoholu zády, když jen zmínka o nepití vzbuzuje v české společnosti opovrženíhodné zvednutí obočí.

Film Dobří holubi se vracejí je také metaforou socialistické společnosti, které vládnou lidi se sklony mít své podřízené „pod palcem“. V přítomnosti mocenských kruhů se samozřejmě objevují ti, kteří za kus „flákoty“ prodají i svou duši, na straně druhé jedinci – v tomto případě jedinec – který se chce tlejícímu systému vzepřít. „Výplň“ těchto dvou pólů je tvořena lidmi, kteří nic nedělají a útrpné ponižování ostatních přehlíží s cílem vlastního přežití v relativním klidu. Opuštění převýchovného ústavu rebelující personou a její následný střet s realitou jí však v grandfinále vrací zpět do spárů establišmentu, kde vládnou nerovné podmínky sociálních a mocenských vrstev...

Protialkoholní léčebna se stává holubníkem, do kterého se dobří holubi vracejí.

zpět na seznam oblíbených Filmů