Islandská Zimnice Fridrika Thora Fridriksona

    Co je to za nesmysl? Proč, respektive co žene úspěšného Japonce na ostrov s tak diametrálně rozdílnými přírodními podmínkami, které vládnou Japonsku? Island pohledem i praktickými zkušenostmi cizince – tak by se snad dal shrnout film Fridrika Thora Fridriksona Zimnice.
    Záminkou je navštívení místa na Islandu, kde zemřeli Hiratovi rodiče na dovolené. Jeho morální povinností je vykonat pohřební rituál na místě, kde jeho rodiče zahynuli. Film Zimnice je nástinem povinnosti, kterými je jedinec zavázán. Taktéž cestou za splněním tradic, filmem o střetávání s lidmi domorodými, stejně tak o „přespolních“ prevítech, které je možno potkat kdekoliv. I v krajině divoké, kruté, překrásné a člověkem nespoutané. V neposlední řadě je to film o pomoci, střetávání se různých kultur i s mytologickými postavami jednotlivých zemí – v tomto případě Islandu samotného.
Hiratova cesta je lemována vším výše zmiňovaným, pomoc poskytuje chtěně i donuceně, čelí lidskému mamonu, v dobách nepříznivých mu dopomáhají již zmiňované postavy s Islandem neodmyslitelně spjaté. Za své odhodlání dostát slovu, které ho s jeho rodiči pojí, stejně tak i za svou houževnatost je Japonec odměněn a svého cíle se na konci své odysei dočkává. S nabytými zkušenostmi po dlouhé cestě se může navrátit zpět do vlasti. Otázkou je, zda-li se mu do opětovného „víru velkosvěta“ bude chtít vrátit, nebo svůj postoj k dosavadnímu smyslu života přehodnotí.
Je zmiňovanou zimnicí prostředí, kterému mladý Japonec čelí? Je to jeho vnitřní vztah k zimní krajině? Je zimnice lidskými vztahy, kterým je Hirato vystaven? Nebo je to vztah Japonce k bájným postavám a Islandu? Nebo je zimnice pouhý přelud?
Vystává mi na mysli myšlenka, že v případě, kdy by se Hirato k svému cíli nedostal, mohla by mu již i jen podniknutá cesta býti jeho cílem... Film Zimnice je jednoznačně další působivý film ze – snad – zlatého fondu světové kinematografie, kterému se nedostalo ohodnocení, jež by mu slušelo.

zpět na seznam oblíbených Filmů