187 (one eight seven)/Kód pro vraždu - film o učitelském řemesle

    Bylo tomu dávno, co jsem na televizní obrazovce – v letních měsících, kdy se prvně formoval program nazvaný Nezávislé americké léto – zhlédl film 187 (Kód pro vraždu) z prostředí amerického školství. Musím uznat, že tenkrát jsem byl přenadšen, jelikož neustálé zvraty v tomto filmovém díle drásaly mé „sherlockovské“ úsudky, kdo je kým, kdo co učinil... Po několika letech jsem konečně našel jak odvahu, tak i chuť přesvědčit se, jestli film Kevina Reynoldse byl opravdu tak působivý, nebo nezapracovala-li na mém úsudku i (tehdy) pokročilá noční hodina.

Mimo děje, stojí celé dílo na přesvědčivém podání učitelské branže v osobě Samuela L. Jacksona. Někde jsem četl, že vzít roli v 187 (Kód pro vraždu) má být pocta jeho rodičům, kteří byli učiteli (možná pouze jeden z nich). Film je každopádně neúprosnou sondou do středoškolského systému a atmosféry ve Spojených státech, konkrétně v chudinských oblastech, kde vyčnívat mezi svými vrstevníky je zavrženíhodným přečinem. Hlavně v situaci, kdy se chce kdokoliv z dorostenců něco naučit a vymanit se z předurčených kastovních očekávání.

I na školách, kterým vládne násilí, drogy a nucené čekání na plnoletost, se sem tam objeví učitelé, jež chtějí utajené talenty, o které se nikdo nezajímá a které lze jen využít, pobídnout k lepší budoucnosti. Na straně druhé jsou však mezi žáky i živly kriminální, kteří jsou přesvědčeni o tom, že za jejich osud mohou představitelé státní moci – v tomto případě v roli učitelů. Boj doslova na život a na smrt se tak může odehrávat i na „akademické“ půdě nejspodnějších vrstev. Je pak pouze otázkou, kdo vyhraje, kdo přežije a kdo není zbabělcem.

Působivé filmové dílo 187 - Kód pro vraždu (alespoň tedy pro mě), které nechává nahlédnout nejen do již zmiňovaných poměrů v americkém školství 90. let, ale také do charakterů jednotlivých postav, které jsou předurčeny k finálnímu duelu (chce se říct až westernovskému) upomínající na film Lovec jelenů. Psychologická atmosféra filmu 187 je taktéž dobře promíchána prvky černého humoru.

Sice po druhém zhlédnutí filmu 187 (Kód pro vraždu) se již tolik nezodpovězených otázek v mé hlavě neobjevuje, ale je to film, který by stál za to promítat na fakultách „pajdáku“, aby budoucí učitelé měli představu, co je „může čekat a neminout.“

zpět na seznam oblíbených Filmů