Film Zdenka Sirového Smuteční slavnost - o nezlomnosti sedlácké duše

    Již sám název filmu předjímá, o čem dílo Zdenka Sirového Smuteční slavnost bude. Je to další z filmů šedesátých let, který se nebál tnout do živého, do černého svědomí národa – vypořádání se se sedláckou náturou, se znárodňováním majetku, s pohráváním si s lidskými osudy.
    Sama Smuteční slavnost je rozdělena do tří nechronologicky seřazených částí – smrt, vyhnání a samotná smuteční slavnost. Hlavní postavou Sirového filmu je Matylda, žena sedláka, který byl „odejit“ z vlastního gruntu v padesátých letech při komunistické akci K. Cílem bylo jedno jediné – rozložit a rozklížit dosavadní kolorit vesnice tak, aby nezůstal kámen na kameni a aby přičinlivý soudruzi z daného regionu mohli dostát zadostiučinění a pomstít se svou nemohoucností a neschopností na těch, co se jim práce nepříčila. Vyhnání sedláků bylo povětšinou „furtovní“ a mělo jim být zabráněno v návratu po skonání. O postavení se vůči těmto příkazům je Smuteční slavnost.
Sirový pomocí svých figurantů ukazuje nelidskost lidské mašinerie, která je zrovna u moci. Takových strejdů, kteří by rádi pomohli, kdyby nebylo těch nahoře, tady bylo, je a bude. Stejně tak neblahé popsaní nebrání zodpovědnosti na svá bedra. Strach z nadřízených a jejich názoru je příliš velký. I když ti sami neví, jak se k tomuto problému postavit. Ale aby si nešpinili ruce, nechávají rozhodnutí na podřízených. V případě, že vše proběhne bez problémů, zásluhy budou připsány jim, v případě opačném – víme, kdo je za to odpovědný.
Zanícenost, neústupnost a neoblomnost Matyldy je pomyslnou metaforou sedlácké nátury jako takové. Když už jednou půdu mám, budu na ni dělat a obdělávat do skonání, i kdyby to měla být sama skála. Své si doslova „vydupe“ a smuteční slavnost pro svého zemřelého muže může začít.
Bude rozlučkový pochod z nebožtíkem rozhřešením a smazáním vin i mezi lidmi, kteří si kdysi byly blízcí, kteří z podivných událostí padesátých let nechtěli mít žádný prospěch, ale měli tu smůlu, že „své rodiče si zkrátka nevybereš“? Otázkou je, jestli katarze na první pohled až necitelné Matyldy, nedochází ve střetu bujarého veselí na sklonku téměř ukončeného rozloučení se s mrtvým.
Film Smuteční slavnost je i vykreslením ponuré atmosféry až spíše dokumentem doby, po které se  dnes mnoha lidem stýská, než pouhým kinematografickým produktem. Je filmem, ze kterého i po více než čtyřiceti letech mrazí a vyvstává nejen otázka „takoví opravdu jsme byli?“ Jak lehce by se odpovědělo, že ne, ale to bychom si sami sobě „lhali do kapsy“.

zpět na seznam oblíbených Filmů