Vojtěch Jasný: Všichni dobří rodáci - konec vesnické pospolitosti

Dnes již snad klasika českého kinematografie Všichni dobří rodáci Vojtěcha Jasného, která nás zavádí na moravský venkov poválečné doby a její následné turbulence, které měly za následek nevyzpytatelné rozuzlení mnoha lidských osudů.
    Film jsem prvně viděl jako dítko, o čem však film samotný pojednává, to jsem tehdy netušil. V Rodácích mě tenkrát zaujaly smrtelné scény Jožky s pyřkem a flamendra Zášinka. Ostatní, gró filmu, šlo mimo mě.
Naštěstí dnes už Všichni dobří rodáci nejsou filmem trezorovým, ale jeho rotace není až tak vysoká jako Mrazík či Princezna ze zlatou hvězdou na čele. Nelze se divit, stále mezi námi žijí lidé, kteří nějak z komunistickou hydrou spolupracovali, nějak jí šli (i ke svému prospěchu) na ruku. Menšina byla zabýčená a neshrbená jako snad hlavní postava Jasného Rodáků – sedláka Františka.
Poválečná doba přeje znovu nalezenému veselí, opětovným zábavám i vína a muziky. Všichni dobří rodáci se tomuto nebrání, ale netuší, že jejich „carpe diemismus“ nebude mít dlouhého trvání. Tmavá oblaka přicházejí nejen z východu, ale taktéž ze středu vesnické pospolitosti – oportunismus některých jednotlivců klepe na dveře. Vesnická sounáležitost se drolí a rozpadá, jsou kopány zákopy mezi dvěma tábory v trudné době 48.
Soukromý majetek je znárodňován, lidé, kteří se nechtějí k „rudému ďáblovi“ přidat jsou zastrašování a vydírání. Vesnická i sedlácká „zabedněnost“ kolektivizaci nepřeje, navrch má stále víra v Boha a práci. Pouze „nefachčenka“ v novém politickém zřízení vidí možnost „vytřískání co se dá“.
Pokud se v čele prostých a pracovitých lidí zjeví osoba neústupná a nebojácná, je na další problém zaděláno. Jediná možnost, jak se s takovým problémářem vyrovnat, je poslání ho za katr, či přímo „za dráty". Tím se mohou ostatní zastrašit a cesta ke kolektivizaci zdá se býti umetenou. Snad jen do doby, kdy se postava s neohnutým hřbetem vrátí zpět na místo činu. Nebo snad ne?
Události padesátých let v katastru Kelečska na Valašsku se opětovně vyvstávají a ve Všech dobrých rodácích rezonují svou temnou strunou, která nenapravitelně rozehrála žovotní osudy všech zúcastněných. 
Závěrečná slova dialogu lidí, co to všechno „spískali“ mrazí a mají platnost i v těchto dnech: „Lepší odcházijou, jenom my potvory ostávame." Všichni dobří rodáci zkrátka mají stále co říci i v dnešních době a jsou stále aktuální...

zpět na seznam oblíbených Filmů