Václav Kaplický - Kladivo na čarodějnice

Je otázkou, jestli Václav Kaplický v knize Kladivo na čarodějnice opravdu míní pouze dobu 17. století, nebo jestli jde o metaforu na nechvalně známé období padesátých let, kdy v Československu řádily zinscenované politické procesy s „nepřáteli socialistického zřízení“. Souvztažnost knihy s procesy je více než zřejmá, neboť byla vydána v 60. letech. Nebo se lidstvo jako takové neustále točí v kruhu? Poučení z historie absolutně žádné? Vypadá to tak.

    Podkladem k napsání Kladiva na čarodějnice jsou reálné historické události na Šumpersku – Velkých Losinách. V té době prosperující region, ve kterém bylo lze střetnout měšťany, kterým se dařilo nadmíru dobře. Souboj zbožnosti a víry v pověry rozehrávají na konci sedmnáctého století drama, kdy o vítězi je víceméně rozhodnuto již na počátku.

Moc a víra církve v osobě inkvizitora Bobliga má Velkolosinské panství zbavit pekelného spolčení místních občanů. Pravda – jedná se o pouhou záminku, ale o skoro 300 let později budou stejnému obvinění jenom v jiném kabátě čelit lidé označení jako skupina kolem Milady Horákové. Není třeba se tedy nad tehdejší lidskou důvěřivostí pousmát, když stále podléháme tu politickým, tu reklamním kampaním, aniž bychom si to uvědomovali.

Zpět ke Kaplickému dílu Kladivo na čarodějnice: Boblig ví, že v bohatém kraji na něj čeká bohatá odměna. Přes první oběť, místní žebračku, začíná svou „čertovsky vypočítanou“ hru o majetky místní honorace. A čím déle tam vydrží, tím nabobtanější bude jeho měšec. Přes hrozby, týraní a vyhrožování se okruh obžalovaných se spolčení s mocí pekelnou rozrůstá, obvinění by přiznali i přistání na Měsíci v sovětském Lunochodu a není tak překvapením, že se začínají stavit hranice, na kterým končí lidské oběti. S pomocí Bobligovou a „zákonem" Kladivo na čarodejnice.

Doba strachu zatemňuje zdravý lidský úsudek, racionálno a moudrost v osobě děkana Kryštofa Aloise Lautnera je taktéž zahnána do kouta a je donuceno právem útrpným přiznat zhola nemožné. Vynucené fráze o přiznání jsou tak neskutečné jako ty, které je možno slyšet v letech 50. dvacátého století. Strach vysoce postavených mocipánů z bezbřehé chamtivosti Bobliga je nakonec donutí čarodějnické procesy v kraji ukončit tím, že „hledače antikrista“ na Šumpersku z regionu vykazují a ukončují s ním „pracovní poměr“...

Kladivo na čarodějnice nezůstává pouze artefaktem středověku, ale objevuje se neustále v různých formách a podobách moderního života. Hlavně mít oči a smysly otevřeny a nepodlehnout.

Zpět na Knihy, které "můžu"