René Benda - Moje studená válka: marasmus osmdesátých let v československé Bratislavě

Život v komunismu nebyl žádná sranda (žádná procházka růžovým sadem) hlavně co se týče těch lidí, kteří „nešli rudému režimu na ruku“. Knih o tom, jak se tenkrát žilo je dost ( např. Prezidentův vězeň, Deset křížů, Na hradě plném bláznů, Ucho, …), ovšem popis životního cyklu v osmdesátých letech – to se mi vybaví hlavně kniha …a bude hůř od Jana Pelce. O době perestrojky a šedi té doby se můžeme dozvědět také z knihy Reného Bendy Moje studená válka.

    Pokud se již zmiňované Pelcovo dílo věnuje pohledu na tehdejší systém ze strany mániček a undergroundové scény, Benda v Mojí studené válce se věnuje popisu ze strany „normální“ společenské vrstvy. Normální v tom směru, že všichni z okolí hlavní postavy Tomáše Neckera chodí do školy, práce a proti režimu se (kromě rodiny svého nejlepšího kamaráda Majkyho) nijak neprojevují. V teritoriu Bratislavy, kde nikdo nikam nepospíchá, kde nikdo raději nic neříká, kde si každý dává pozor na kolemjdoucí – zkrátka přežívá tak, aby na sebe nijak neupozornil.

Dalším možnou souvztažností s Pelcovým …a bude hůř je věk hlavní postavy, samotného vypravěče. Tomášovi je sedmnáct let, proto můžeme sledovat nejen zmatenost v intimních vztazích, ale také ve společnosti. Vrchol všeho je otčím, který je u StB.

Spíše než náhoda než vlastní rozhodnutí má za následek to, že se Tomáš (Tomi) stává štvancem a jedinou možností, jak se nové situaci vzepřít je útěk do zahraničí, útěk za otcem, který je hned za humny, v rakouské Vídni. Tomiho studená válka tím de facto začíná.

Pokusem o emigraci však kniha nekončí, „druhá“ polovina románu nás zavádí do New Yorku a září 2001. Děj tak může končit velkým grandfinále…

Kniha Moje studená válka má taktéž další plus vypovídající o minulé době: plasticky popsaná bezvýchodná šedivá situace, kde schopnosti a dovednosti jsou na až „na druhé koleji“, o dalším osudu rozhodují vyšší místa.

Tuto knihu bych jednoznačně doporučil těm lidem, kteří si v dnešních dnech stýskají na „staré dobré časy“, kdy se u nás „vládlo pevnou rukou“ a vzpomínají na to, jak se dobře žilo.

Každý z nás může vést svoji válku, i když není zrovna studená...

Zpět na Knihy, které "můžu"