Jiří S. Kupka: Krvavé jahody - poválečné osudy Věry Sosnarové na Sibiři

V rozhlasovém vysílání „Příběhy 20. století“ jsem jednoho dne zaslechnul autentické vyprávění o osudech Věry Sosnarové, kterým čelila po konci II. světové války. Mimo jiné se autoři dokumentu zmiňovali o sepsaných pamětech paní Věry. Začal jsem se po nich pídit a seznal, že autorem knihy Krvavé jahody je Jiří S. Kupka.
Jak již vyplývá z předchozích řádků, kniha Krvavé jahody se jímá věnovat životnímu příběhu Věry Sosnarové, který ji očekával po skončení druhé světové války. Naskýtá se nám tak jiný pohled na naše osvoboditele „východu“, resp. na představitele moci, který/-ří v tehdejším Sovětském svazu vládl/-i.
    Vysněný konec války přichází s prvními květnovými dny roku pětačtyřicátého a mladá Věra a její sestra s matkou očekávají život v klidu a míru. Přívětivá iluze nebude mít dlouhého trvání, neboť všechny tři ženy jsou bez vysvětlení a zničehonic byly nahnány do vlaku, který mířil na území, kde slunce vychází. Důvod? Legální přesun s manželem legionářem z území Sovětského svazu po skončení prvního celosvětového válečného konfliktu. Kostky jsou vrženy a pomyslný Rubikon překročen. Ne však z vlastního přesvědčení, ale z pouhopouhého mocnářského rozpoložení.
Martýrium tak může začít, stejně tak jako peklo samotné. Již ve vlakovém transportu jsou ženy znásilňovány, lidi umírají na nedostatek jídla a nucený přesun připomíná transporty židovské z období Třetí říše.
Cílem je Sibiř, kde na sudetské Němce, sovětské emigranty či pouze občany, kteří si své manželské protějšky našli na území svobodných států, čekaly nelidské podmínky. Smrtiplná práce, strastiplné a nelidské podmínky mají na svědomí lidské životy, které na daleké Sibiři nemají pražádnou cenu. Utrpení je vykoupeno smrtí – tu „přirozenou“, onde sebevraždou, jindy se jedná o pouhé přežívání. Jedinou nadějí se stává možnost vrátit se někdy zpět na „rodnou hroudu“, pokud se toho dotyční dožijí.
Pro Věru Sosnarovou se tato víra stává hnací životní silou, stejně tak i pro její sestru Naďu. Jejich matka však takovou psychickou sílu nemá a na Sibiři navždy zůstává. Pro sestry tak nadchází odysea o touze k návratu domů. Nikdo se zúčastněných – kromě sester – o návratu svědků zájem nemá, proto několik dalších let je nutno strávit na území SSSR v otrockých podmínkách. Možností, jak se dostat zpět na území Československa, je „zapomenout“ na minulost, nikomu se o ní nesvěřovat...
Velice živý a až neuvěřitelně syrový příběh o době a situacích, na které se mělo zapomenout, nevzpomínat a nechat v krajině „temna, zapomnění a nevědění“... To je kniha Krvavé jahody o osudu Věry Sosnarové.

Zpět na Knihy, které "můžu"