Kniha Karla Kryla Země Lhostejnost - už zase ryjeme držkou v zemi

Tuším, že vypisovat něco o osobě Karla Kryla je pomyslným nošením postiženého účastníka hasičského plesu k ohnisku požáru za účelem ohřátí se, jež je jeho vlastní stavení. Název filmu je zbytečné zmiňovat, poněvadž tuto scénu zná skoro každý. Stejně tak jako písničkáře, jehož zhudebněné autorské básně – bohužel – přezpíval (slovy Vlasty Třešňáka) kickboxer. Přesto mě Krylova kniha Země Lhostejnost vyrazila dech.
    O metaforách, poselství a vystihnutí dané situace v poetických textových formách, jež padly jako „prdel na hrnec“ či dobře posazený facan při potyčce v IV. cenové, není nutno pochybovat. Touto formou je Karel Kryl znám velice dobře. Nutno říct, že v knize Země Lhostejnost se mnoha pochval a souhlasem s demokratickým vývojem v zemi československé nesetkáme. On už ten název uvozuje rozpoložení a rozpaky nad tím, kam vlast „mlékem a strdím oplývající“ směřuje v prvních „posametových“ letech. O násilném roztržení srdce Čechoslováka, jenž musí čelit rozbití své rodné hroudy díky dvěma dospělým kohoutům, pro něž je jedno hnojiště malé.
V dobách, kdy jakákoli kritika podivného vývoje společnosti (i vysokých kruhů), kritika převlékání kabátů, rozčarování nad opětovnou emigrací do vlastních niter a znovusložení rukou do klína se označovalo jako závádění starých pořádků či kontrademokratickým postojem. Přes pomyslné šupiny v očích, které si mnoho lidí neuvědomovalo, nebo uvědomovat nechtělo, by raději autora nelichotivých řádků ukamenovalo. Otázkou je, neházeli-li by kamení na proroka.
Dnes z textů vzniklých v období tří let od „velké sametové revoluce“ až mrazí. Zpětným pohledem nezbývá než nad naivním, až laxním přístupem většiny divit. I když on zase tak velký rozdíl od dnešních časů není. Bohužel – nastavené zrcadlo, jež odráží naše slabosti určitě zkresluje. Opětovně „ryjeme držkou v zemi". Vítejte v Zemi Lhostejnosti...

Zpět na Knihy, které "můžu"