Boris Renner - Ostravaci všem!

Slovy Monty Pythonů: "A teď úplně něco jiného..." Knihy Ostravaci všem!  Borise Rennera s verši Richarda Skláře jsem se prvně docela obával. Ne že bych Ostravu jako město neměl rád, ale dva roky strávené na tamější Technické univerzitě ve mně zanechaly dojem, že v tomto městě se nedá nic jiného dělat než „chlastat“, aby si člověk nějaký ten „střízlívý náhled“ na město uchoval. Spíše než „kafkárna“ je předchozí řádek volovina, ale i za tou si stojím.
Po otevření prvních stránek obrazové knihy Ostravaci všem! však měním názor. Mnoho jsem toho prošvihl, zatímco jsem se vyhříval v nálevnách. Vypadá to, jako by se touha po poznání města z mé strany vůbec nedostavila. Veliká chyba, říkám si teď, když listuji skvostem Borise Rennera.
Co asi tak mohu o fotografické publikaci Ostravaci všem! napsat? Připadá mi, jako bych měl obšírně popisovat kreslený vtip, který svou pointu dokáže vystihnout krátkým načrtnutím linky. Dodávat slova je zbytečné – pomyslné "nošení dříví do lesa."
Co však knihu o Ostravě s názvem Ostravaci všem! posunuje o další ani ne píď jako spíš mílový krok kupředu, jsou poetické výjevy z pera Richarda Skláře. Jeho rozmilé glosování jednotlivých fotografií, na kterých si všímá drobností postřehnutelné snad jen mikroskopem, upozorňuje listujícího čtenáře na detaily, které by jinak zaznamenané snad ani nebyly. Po prolistování a následném „důkladném rozboru“ fotografií i básní nemohu nevzpomenout na slona, kterého lze možno navštívit nejen v ostravské ZOO, ale také ve vítkovických "Hradčanech". O tom, že i Ostravice se umí díky optice Rennerově usmát zprostředkovaně i na listujícího čtenáře, se ani nezmiňuji.   
V mládí jsem slýchával, že „..kdo umí, ten umí. Kdo neumí, ten čumí.“ Inu, mám ústa i oči dokořán, když listuji knihou Ostravaci všem!

Zpět na Knihy, které "můžu"