David Jan Žák: Návrat Krále Šumavy - o nepolapitelné legendě československého převaděčství

Bylo by pěkné začínat řádky o knize Davida Jan Žáka Návrat Krále Šumavy pohádkovým „bylo nebylo“. Bohužel bylo a stalo se. Údobí v rozmezí dvou válek, kdy II. světová skončila a další, ta studená, se již rýsovala na horizontu – to je časová perioda začátku knihy samotné.
    Králem Šumavy se Josef Hasil teprve stane, resp. bude se touto přezdívkou honosit. Ne vlastní nabubřelostí, ale činy, které ho proslaví na dvou frontách – jedni ho budou obdivovat za odvahu proti nastupujícímu bolševickému zlořádu, druhé bude strašit a děsit – představitele diktatury, protože „strach má velké oči“...
Kniha Návrat Krále Šumavy je životopisem původně pohraničníka, který hranice chrání před narušiteli a diverzanty zvenčí. Těm, kdož chtějí budoucí zadrátované vězení v pupku Evropy opustit, Hasil s kolegou pomáhá. Není přece záškodník a špion ten, kdo chce žít na svobodě. Jedná se nejen o civilisty, ale také o politicky exponované osoby, po kterých jde diktatura rudého režimu. Studená opona pomalu (téměř nadobro) klesá, atmosféra houstne a chladne. Pomoc útěkářům je protizákonná, se džbánem se chodí tak dlouho pro vodu, až se ucho utrhne. Stejně tak i Hasilům džbán není z nerozbitného plastu, „proflákne" se jeho činnost a je odsouzen na devět let. Touha po svobodě je však silnější a z pracovního lágru se se spoluvězněm dostávají, stávají se psanci s jedinou možností – utéct do Bavorska.
Budoucímu Králi Šumavy je nabídnuta práce pro americkou CIC. Úkolem je nejen získávání informací, ale také převádění lidí přes hranice. Znalost šumavského prostředí, Hasilův snad sedmý smysl a jeho šťastná hvězda je příčinou toho, že dokáže několik let přecházet hlídanou hranici z Československa do Německa s takovou lehkostí jako přecházet městskou ulici. Pro pohraničníky, kteří mají zabraňovat útěkům, je osobou nepolapitelnou a jeho sláva skoro až „hvězd se dotýká" – legenda Krále Šumavy se začíná rodit a prohlubovat. Nejen díky Králi Šumavy vzniká síť spolupracovníků na území Československa, kteří s nadějí čekají na střet Západu s Východem. Marně chce se smutně dodat.
K finální válce nedochází, infiltrování složek StB do zbudované špionážní sítě má neblahé důsledky jak pro rodinné příslušníky, tak také spolupracovníky. Povzdech oddaných „spolubojovníků", který zazněl po devětaosmdesátém na české půdě (odtud také název knihy odkazující na reálný návrat Krále Šumavy na rodnou hroudu), je snad více než výstižný:  
„Já ti nějak nevím. Převedli jsme fůru lidí, to je pravda, zachránili jsme jim krky. Ale spočítej si, kolik našich zavřeli, kolik jich popravili. To jsou, kamaráde, jasný počty. Odsralo to daleko víc přátel, sousedů, bráchů a sester, než kolik lidí bylo zachráněnejch. Američani nás masírovali, že bude III. světová,  a ono zatím velký kulový...“
Návrat Krále Šumavy je rozhodně dalším zajímavým stavebním kamenem k nahlédnutí do temného zákoutí dějinných událostí naší historie. Podobně jako kniha Jana Nováka Zatím dobrý o bratrech Mašínech.

Zpět na Knihy, které "můžu"