Bratři Strugačtí - Piknik u cesty

Vědeckofantastický román bratrů Strugackých Piknik u cesty, je předlohou k filmovému opusu režiséra Tarkovského Stalker. Důležitým rozdílem je, že pokud je film filozofickou rozmáchlou rozpravou o lidském chování i samotném lidství, pak je tento román podobný westernovému rodokapsu. A není to na škodu, protože rychlý spád děje čtenáře rozhodně neukolébá. Název Piknik u cesty odkazuje na možnou seanci mimozemských civilizací, které si udělaly párty a odhozený odpad jsou komodity, kterých si někteří lidé cení převelice...

    Stejně jako ve filmu je hlavní postavou Pikniku u cesty průvodce (Stalker), který zabezpečuje zájemcům své služby, aby se dostali k hlavnímu cíli – koule, která má schopnost vyplnit přání, a místem tajuplná zóna. Mezi průvodci jsou i tací, kteří se do daného pásma vydávají pouze proto, aby neznámé předměty vynesli a následně zpeněžili. Někdy za cenu vlastního zdraví či života blízkých osob.

Oproti filmu má i sám Stalker své sny, které by si rád vyplnil, stejně tak i sobecké a vypočítavé chování, které mu umožní dostat se ke kouli díky obětování syna svého konkurenta, kterého nedodržování pravidel na zakázaném území stálo možnost vlastní mobility. V Pikniku u cesty je poslední překážkou legendární mlýn na maso, což je místo, kde výše zmiňovaný imobilní konkurent přichází o svého syna. Stalker po příchodu ke kouli zjišťuje, že vlastně neví, co si přát a tak bere na zřetel přání své návnady, který i přes výchovu egoistického otce měl přání jedno jediné – mír a klid pro všechny ostatní.

Strugackým se v jejich Pikniku u cesty povedlo popsat vyprahlost lidského chtění, plytkost lidských tužeb.

Zpět na Knihy, které "můžu"