Jan Pelc - ...a bude hůř

Svým způsobem jedna z knih, které jsem četl opakovaně. Prvně v pubertě, podruhé o dva roky nato a následně s odstupem asi pěti let. ...a bude hůř Jana Pelce se dá považovat za bibli náctiletých rebelantů...

    Pokud první čtení Pelcovy knihy ...a bude hůř mělo být mou pubertální revoltou, pak se odehrávala na řádcích knihy, jelikož odvahu prožít si život se všemi jeho důsledky, jak pozitivními, tak negativními – na to jsem byl až příliš zpohodlnělý. Druhé čtení ...a bude hůř bylo více méně jenom potvrzením si své vlastní vyměklosti, že takto revoltovat opravdu ne (nebo to byl vztyčený varovný prst, jak bojkotovat vzdělávání a kam by to vedlo?). Do třetice to byla už jen spíše zvědavost a studium života v bezvýsledném systému, který tehdejší totalitní zrůdnost nabízela.

Každopádně kniha ...a bude hůř je zajímavou studií a pohledem do životů rebelující mládeže a vyrovnáváním se se společenským tlakem, kdy vyčnívat z davu jakýmkoliv způsobem dráždilo spořádané občany a "mlčející většinu".

Začátkem příběhu ...a bude hůř Jana Pelce je neporozumění učitelů a následně rodičů k takovému estetickému nedostatku jako je předlouhý vlas. Neochota zkrátit jen na požadovanou délku roztáčí kolotoč, který hlavní osobu vhání do sociální skupiny, která na vše rezignovala a vyznává své pojetí svobody. Svobodu utopenou v chlastu, cigárech a drogách různého ražení. Spíše než život zdá se to být existence založená na přežívání, ale i to málo stačí. Různé párty, bečky, happeningy a zabíjení času mezi všednodenní nudou a pracovní šedí. Kolotoč "sex and drugs and work and blázinec/protialkoholní" se nezastavuje. Snaha a vidina svobody za dráty však vítězí a částečně i vychází. I v kraji vína se dá spadnout na samotné dno, ale i zde se dají najít pomocné ruce od těch, od kterých by se to čekalo nejméně... Jen tedy čekám, bude-li opravdu hůř...

Zpět na Knihy, které "můžu"