Ladislav Kudrna: Bojovali a umírali v Indočíně - zapomenutá legionářská fronta

Kniha Bojovali a umírali v Indočině Ladislav KudrnaTuším, že osudy československých legionářů a jejich příběhy z období 1. i 2. světové války jsou čtenářstvu, stejně tak i veřejnosti asi dostatečně známé. Při poslechu Příběhů dvacátého století mě tudíž překvapilo, že se českoslovenští vojáci objevili i ve válce vietnamské, na straně „imperialistů“. Tato zpráva měla za následek, že jsem se rozhodl přečíst knihu, která se této problematice věnuje, knihu Ladislava Kudrny Bojovali jsme v Indočíně.
    Autor knihy Bojovali jsme v Indočíně se při sběru příběhů, které se věnují československých vojáků v Indočíně, opírá o archivní materiály popisující přesun jednadvaceti zajatců z vietnamského zajetí do vlasti. A že je to čtivo zajímavé nejen pro fanoušky militaristické literatury a obdivovatelů všeho vojenského mohu jenom potvrdit. Nejsou na nás chrleny pouze faktografické informace, ale je zde popsáno, jak se emigranti z komunistického Československa dostali do exotické země – ne kvůli tomu, aby tam strávili dovolenou, ale aby se z nedávno skončeného pekla druhé světové války dostali do situace téměř totožné, ne-li horší.
Většinu aktérů tvořili mladíci, kteří v internačním táborech podlehli svodům/slibům vojenských „skautů“ o lepším životě ve francouzských legiích. Po útrapách výcvikových táborů v afrických končinách jsou následně odveleni do Indočíny, aby své životy mohli položit za svou novou „vlast“. Již v průběhu nelidského výcviku se projevuje snaha u nekterých jedinců „vzít kramle“, marné však to bylo úsilí. Nezbývalo než přijmout pravidla nejen legií, ale také zákony vietnamské džungle. A modlit se za přežití.
Zajímavým tématem je jistě také příběh jednoho z vojáků, který ve Vietnamu z legií dezertoval a přidal se na stranu komunistického vojska.
Kniha Ladislava Kudrny Bojovali jsme v Indočíně rozhodně není jen poutavým pohledem na dosud méně známou etapu bojového zapojení se českých vojáků v zahraniční, ale také následné osudy nejen v zajetí v daleké cizině, posléze „přivítání“ a „odplata“ od představitelů rodné hroudy.

 

Zpět na Knihy, které "můžu"