Miloslav Lubas: Janovice nikdy více, lepší kouli do palice - pakárna "zelených mozků"

Bylo nebylo, ale realita to bývala. Každý jedinec mužského pohlaví se jednoho dne musel dostavit na odvodové řízení. Jedním slovem potupa. Někteří, kdož se chtěli vojně vyhnout, mizeli na akademickou půdu, jiní – v pozdější době – raději podepisovali papíry zaručující civilní službu.  Nevolnictví 20. století... Nejšťastnější z mladíků se chlubili modrými knížkami zaručující, že na vojnu ze zdravotních důvodů nemusí. Nejdůležitější položka v knihovně intelektuála? Modrá knížka! Měl jsem smůlu, nedostal jsem ji. Alespoň jsem se dočkal zrušení jak vojny, tak i civilní služby. Proto jsem s povděkem vzal do rukou knihu Miloslava Lubase Janovice nikdy více, lepší kouli do palice.
Ne že bych neměl představu, co se na povinné vojenské službě dělo, ale vzpomínky „mužů“ v dokumentu spojené se skončením vojny, z kterých „tato povinnost udělala chlapy“ - to už hraničilo s dalším seriálovým škvárem „Chlapci a chlapi“.
Miloslav Lubas se v knize Janovice nikdy více, lepší kouli do palice dívá na strávený rok vojny v pozici vysokoškoláka bez žádného sentimentu. V hledáčku zájmu Lubasovy knihy Janovice nikdy více... je jeho pobyt v Janovicích nad Úhlavou. Vyjevuje tak bez obalu to, o čem většina lidí, co povinnou vojenskou službou prošli, mluvit ani nechce – všeobecná šikana, kterou iniciují mazáci na nově přišedší „zobáky“. Lidskost se tu vytrácí rychleji než ona pověstná pára nad hrncem. Citace z knihy Janovice nikdy více... mluví snad za vše: „...se prý čas od času musel podívat do zrcadla. Aby se ujistil, že je ještě člověk. A ne kus špinavýho hadru, se kterým si mazáci vytírají prdele.“ Inu i takto se z chlapců stávali chlapi. Zarážející je, že šikanovaní se po určité době stávají těmi, kdož šikanují – i přes hrůzy, kterými si sami prošli. Kruh se uzavírá...
Krom vztahu mazák-zobák, absa (absolvent vojenské katedry VŠ)-vojíni je možné pohlédnout do vrstev gum (vojáků z povolání) a jakousi koexistenci všech článků vojenského řetězce, který byl založen na hybném činiteli peněz, alkoholu, šikaně, vycházkách a bonzáctví.
V knize Janovice nikdy více... jsou taktéž zmínky o absurdních vojenských cvičeních (vojenská přehlídka na Letenské pláni, spartakiáda v pětaosmdesátém roce) a „progresivní“ výbavě socialistické armády – hmotné i lidské.
Ruku na srdce. Pokud se u čtení Švejka chce čtenář nad vojenskou blbostí smát, nad řádky Janovice nikdy vice... si chce nad vojenskou službou odplivnout. A plivanec tahat až někde z paty. Jsem každopádně rád, že jsem se takové „nevolnické pakárně“ vyhnul.

Zpět na Knihy, které "můžu"