Michal Šanda - Merekvice

Kniha s názvem Merekvice je soubor povídek i pohádek, jejichž zdroj je „jedna paní povídala“. Tou jednou paní je majitelka koloniálu Oktábcová. No a její příběhy, které někdy zamíří až do pohádkového ranku jsou tu zábavné, tu strašidelné, ale vždycky poučné. Inu příjemná kniha od Michala Šandy.

    Při čtení některých historek z Merekvic mi nedá nevzpomenout na další velice známou vesničku, která je v literární branži označována Kocourkovem. A pokud na mysl nepřijde zpodobnění s touto vesničkou, pak je nasnadě, že autor svou merekvickou tvorbou ne/nápadně připomíná Werichovské pohádky, které je možno najít v jeho knize Fimfárum.

Zábavné je mísení předmětů a prvků, které jsou nedílnou součástí pohádkového úza a těmi, které je možno používat a nalézat v době dnešní a moderní. Vtipně také působí „náhodné“ autorovo vstoupení do příběhu, proč se zrovna dané varování objevuje třikráte – "vždyť tak to v pohádkách chodí", či kdy upozorní čtenářstvo na další literární prameny a odkazy.

Pokud už se pohádky zaměřují na označení zla, jeho potrestání a následně mají za úkol malé čtenáře poučit, poslední možnost lze dohledat i u těch z Merekvic Pavla Šandy. Děti, potažmo i dospělí, jsou proto varováni před závislostí hraní hazardních her, stejně tak již lidé, kteří jsou na „onom světě“, přesto je zajímá, jak daná partie dopadne. A indície, které mají dotyčného varovat, jsou jím dešifrovány jinak... Napadá mě však – není i tato povídka vlastně omluvou gamblingu a vyzdvihuje prožití života naplno?

Dalším varováním pro čtenářskou obec může být neznalost vyjmenovaných slov. Zkrátka ten, kdo podcení se jich naučit, nebude mít klid ani po smrti a bude ďábelskými bytostmi trápen i poté. Takže, milý čtenáři, pilně se uč, jinak špatně skončíš!

Zpět na Knihy, které "můžu"