Mika Waltari - Egypťan Sinuhet

První dojem se spatření knihy Miky Waltariho Egypťan Sinuhet, která se mi dostala do rukou někdy v mých osmnácti či devatenácti letech, byl – safra, ta je ale tlustá. No na bibli nemá, ale přece jenom. Egypťan Sinuhet tlustá kniha opravdu je.

    Prvotní stránky Waltariho knihy (nemyslím tím pomyslné intro knihy) nechávají vzpomenout na jinou klasiku – Plaváčka… Poté je však děj Egypťana Sinuheta radikálně odlišný a i přes tloušťku knihy je těžko se od napsaných řádků odtrhnout. Sinuhet se po pádných přesvědčivých argumentech stává lékařem.

Snad vlastní nevědomostí, lehkou a snadnou ovlivnitelností se Sinuhet dostává do vyšších míst a do „stinného“ výslunní. Je však slavným a vyhledávaným lékařem a přes různé "přešlapy", které někdy končí katastroficky pro jeho nejbližší, se vždy dokáže postavit zpátky na nohy. Velkou vzpruhou a pomocníkem je mu Kaptah, jeho sluha, který je povětšinou šikovnější, protřelejší a chytřejší než jeho pán – jen díky původu zůstává povětšinou v ústraní či v nižších vrstvách.

I se svým sluhou se Egypťan Sinuhet po dalších nepříznivých ranách vydává na svou vlastní odyseu. Opouští svůj rodný Egypt a vydává se do Sýrie, přes Babylonii na Krétu. Posléze se vrací zpět do Egypta, kde se vlastní i cizí příčinou zamotává do vládnoucích intrik. Život je jako na houpačce a jediný, kdo má vůbec nějaký prospěch z daných změn, je Kaptah, který se díky majetku přece jenom z kruhů služebnictva dostává do vyšších vrstev...

Sihunet přestává lhát nejen okolí, ale také sobě samému, což je vyústěním celého příběhu i knihy samotné.

Tuším, že věty Egypťana Sinuheta jako „...tvá slova jsou jako bzučením mouchy v mých uších..." či „...narodil se s lejnem mezi prsty u nohou" budou čtenáře doprovázet velice velmi dlouho...

Zpět na Knihy, které "můžu"