Umberto Eco Foucaultovo kyvadlo - kniha o tajemstvích?

Krátké „intro" k Ecovu Foucaultovu kyvadlu. Není tomu až tolik let, co jsem četl rozhovor s Karlem Gottem, národní to ikonou i umělcem v jedné osobě. Mimo jiné se v interview pozastavoval nad tím, kdo dnešnímu světu vládne. Aby si český člověk udělal jasnou představu, má si dle „božského Karla“ přečíst knihu Dana Browna Šifru mistra Leonarda. Pokud šlo o vtip, pokus dobrý, ovšem pokud se celý rozhovor vedl ve vážném duchu, nevěřícně kroutím hlavou a nechápavě zvedám svoje levé obočí. V tomto případě, bych doporučil Karlovi, aby si přečetl knihu Foucaultovo kyvadlo od Umberta Eca, protože toto dílo shledávám fundovanějším knihy páně Browna...

Ecovo Foucaultovo kyvadlo se zaobírá nejen dějinami templářů, ale také možným ovládnutím Světa jako celku. Oproti Brownově popkulturnímu „škváru“ - pravda, čte se to více než dobře a se zatajeným dechem, ale lze tam vystopovat více než málo nesrovnalostí. Z tohoto pohledu bych viděl Ecovo dílo jako majstrštyk pro pokročilé, jelikož informace podávané ve Foucaultově kyvadle jsou podloženy spisovatelovou autoritou. Nemohu ovšem počítat s tím, že to, co je v knize vytištěno, je pravda a nic než pravda. Měli bychom mít na zřeteli, že se jedná o beletristickou fikci...

Jak jsem již nakousl, kniha se věnuje i templářskému kultu a taktéž dějinám tohoto rytířského spolku. Když jsem Foucaultovo kyvadlo před téměř desetiletím četl poprvé, dostalo se mi mimo jiné i informací, proč je pátek 13., považován za den, kdy lze očekávat jen a pouze kopec smůly. Eco nám opět předkládá příběh knihy jako historickou detektivku (podobně jako jeho nejznámější román Jméno růže), ve které na jedné straně vystupuje vzdělanec (obklopen svými „bratry v intelektu“), na straně druhé tajemno (zosobněno sektou), jež má za cíl využít potenciálu hlavních postav, aby se díky jejich deduktivním postupům podařilo naplnit met, které mají sloužit pouze ku prospěchu vyvolených.

Krom již historického „výletu" do dějin výše zmiňovaného rytířského řádu a jeho „rozprášení" kvůli bohatství a vlivu, lze se ve Foucaltově kyvadle setkat také s „výpravou" za okultismem, jenž má být ku pomoci ovládnutí světa. Že by tentokráte zlo zvítězilo, nebo už je to pouze konstatování daného faktu?

V případě, že jsem byl z Ecovy románové prvotiny nadšen (Jméno růže), musím ve chvalozpěvech pokračovat, poněvadž jsem nezaznamenal pokles spisovatelovy přesvědčivosti a fundovanosti.

Zpět na Knihy, které "můžu"