Jiří Bigas - Supl

Svou čtvrtou vydanou knihu, třetí ve svobodné době, si mě opět Jiří Bigas připoutal ke svému dílu a já tak mohl jenom hltat bravurně napsané řádky. Bigasova kniha Supl tak úspěšně navazuje na jeho – mnou prvně čtenou – knihu Vrahovice č. 119, která mě donutila vyhledávat díla, jež jsou Bigasem napsána. Oproti Místečku, vtažení do děje Supl se odehrává hned od prvních stránek.

    Tentokráte se dějová linka knihy Supl drží pouze v jedné časové rovině – v „předvečer“ okamžiku než „to všechno prasklo“. V době kdy se rudá šeď začala proměňovat ve vícebarevnou škálu. Aneb autorovými slovy vloženými do úst jedné z hlavních postav na sklonku doby, kdy „...jste lidem zakazovali tak dlouho věřit, až přestali věřit úplně všemu, hlavně vám, mluví jinak doma a jinak na veřejnosti, dělají jen to, k čemu je někdo přinutí zastrašováním nebo násilím. A tak si spolu vyměňujeme naučené bezobsažné věty...“ V době „zákazů, příkazů“ a možná jediným motem mlčející většiny – zkrátka to nějak přežít.

Supl. Se souvislostí Bigasova díla je to slovní označení o dvou významech – stejně tak jako mince: jedná se jak o záskok chybějící či dlouhodobě indisponované osoby v pedagogickém sboru, možná také o náhradu v partnerském vztahu, kdy se jeden z páru vytratí a zmizí jako „pára nad hrncem“, náhrada za mocenský centralizovaný aparát v nejzapadlejších oblastech...

Vyhasínající kotel, pod který hrstka „starých struktur“ stereotypními pohyby přikládá, aniž by brali v potaz události, které se udávají v okolních zemích. Zkostnatělý systém, který se lidé u moci snaží udržet stůj co stůj. Systém, jenž se zakládá na aparátu podporovaném sadisty, kteří mají pro týrané i nadřízené stejný postoj – opovržení a neúctu. To, jestli se jim do rukou dostanou lidé neviní, nehraje žádnou roli. Stačí, že mají další materiál, který můžou ponížit, který můžou udolat. Systém, který je udržován při životě lidmi, kteří si myslí, že oni jsou jeho hybateli a mají moc a důležitost.

A okolí, které postrádá do včerejška svého kamaráda, syna či kolegu? Nejjednodušší je zapomenout, odsoudit bez dostatku informací a pozůstavším se vyhýbat. Něco to připomíná. Že by dobu, o které se dnes točí rozjuchané filmy a seriály, že „tak zlé to opravdu nebylo...“?

Zpět na Knihy, které "můžu"