Simon Mawer - Skleněný pokoj

Málokdy se stane, že se hlavní „postavou“ románu stane nehmotná věc. Málokdy se stane, že o stavebním skvostu vyskytujícímu se na území ČR a mimo stověžaté metropole se rozepíše zahraniční autor. Ale stalo se a měl bych pomyslný klobouk před dílem Simona Mawera smeknout. Dílo Skleněný pokoj k tomu vybízí.

    Jak již bylo řečeno, ústředním leitmotivem Mawerova Skleněného pokoje je brněnská funkcionalistická vila Tugendhat – zde pojmenovaná vilou Landauer. Pozorováním pomalého, ale jistého vzniku této stavby nazíráme nejen „pod pokličku“ zadavatelů stavby – manželů Landauerových, ale také historických událostí, které se – v tomto případě – podepisují na hlavní hrdince tohoto románu, vile samotné. Majitelé si své rodinné hnízdečko užívají poměrně krátce, jelikož židovskému národu konec třicátých let opravdu nepřeje. Rodině, která stavbu zafinancovala, nezbývá, než si život zachránit útěkem z mladé republiky do zahraničí. Vila se v průběhu druhé světové války dostává do rukou nacistických okupantů a jejich čelní představitelé ji využívají jako reprezentativní sídlo. Skleněný pokoj, resp. funkcionalistická vila začíná psát svou vlastní historii.

Pomyslným koncem „láskyplné náruče“ stavby se stává konec války a následná doba temného „karmínu“. Prvně se do budovy dostávají Rusové, kteří v druhdy honosné vile ustájují koně, v „předdobí všerovnosti“ se své příležitosti chápou představitelé třídy, která má posléze novým pořádkům vládnout a ve vile rabuje, v době předválečné řidič a domovník. Po znárodnění se vila stává taneční místností, postupem času se mění v ozdravovnu pro děti a dorost. A další milostný příběh, tentokráte mezi mladým doktorem a ošetřovatelkou, může začít. Skleněný pokoj se může stát tichým a němým svědkem dalšího citového vzplanutí. Stejně tak jako spokojené žití předchozích majitelů, kteří svůj domov museli opustit, se dobrého konce nedostává ani tomuto vztahu a zdravotní sestra se svého „prince na bílém koni“ v osobě přelétavého doktora nedočkává.

Vyvrcholením Mawerova Skleněného pokoje je návštěva a střetnutí dvou osob v době „posametové“, které se na konci knihy v areálu architektonického skvostu střetávají.

Zpět na Knihy, které "můžu"