Oldřich Šuleř: Sláva a pád Valašského pánbíčka - o vzestup na Valašsku

Úplnou náhodou se mi do rukou dostala kniha Sláva a pád Valašského pánbíčka Oldřicha Šuleře, od něhož jsem doposud znal pouze knihu s poetickým názvem Nic nalhaného, máloco pravda.
    Hlavní postavou knihy je přišedší advokát Mikyška (aka Mikulec), jenž vyměnil vídeňskou metropoli za maloměšťácké Meziříčí. V ději mu zdatně sekunduje místní sklář Mřihlad, s jehož dcerou Rozinou si Mikulec začne – to zřejmě proto, aby čtení Slávy a pádu Valašského pánbíčka nebylo pouze suchopárné. Šuleř si mimo jiné všímá národnostních třenic mezi českým a německým živlem, soužití a třídních rozdílů mezi měšťanstvem a dělnickým lidem i pranic mezi obyvateli Krásna a Meziříčí.
Ústředním tématem Slávy a pádu Valašského pánbíčka je však osoba Mikulce/Mikyšky – jeho vzestup, sláva a následný pád (vydobytí si společenského postavení „náplavy“, angažování se v českých vlasteneckých kruzích – podpora T. G. Masaryka jako zástupce valašských měst, vznik Sokola, divadelního spolku –, založení kampeličky a její bankrot). Mikyškův životopis se prolíná s jeho snahou zažehnout prosperitu města a povýšit Meziříčí na vzdělanostní centrum, tzv. valašské Athény – povznést město na společenské i kulturní mapě tehdejšího Rakouska-Uherska. Díky tomu může čtenář nahlédnout do společenského života místní smetánky (Reichové, Kinští), ale také na každodenní starosti huťařů a sklářů převážně krásenských fabrik. Nezapomíná se ani na Mikyšku, jenž ve městě zanechal nezapomenutelnou stopu a samotnou proměnu Meziříčí.
Všechno má i své záporné stránky – i přes nespornou snahu povýšit městečko na město (viz. vybudování Botaniky, založení gymnázia, postavení Mikyškova domu, atd.) se černou kaňkou stal bankrot záložny, v jejíž čele byl sám Mikyška. Tuto situaci Mikyška řešil sebevraždou. Kolik lidí tehdy přišlo o celoživotní peníze a někdy i životy se už nikdo nedopočítá.
Dnes by se Mikyška honosil označením fanfarón, v horším případě zloděj a tunelář. Tehdy byl však titulován Valašský pánbíček, Valašský král či posměšně Vévoda z Meziříčí. Plusem Šuleřovy knihy je pohled do kulturního života nejen měšťanstva Meziříčí a Krásna na přelomu století, ale také širokého okolí – Rožnov a Frenštát nevyjímaje. Jistou třešničkou na pomyslném dortu můžou být informace o jistém Sokolu Tůmovi, jenž svou kariéru začínal na Valachách. Proslavení se mu dostalo až o několik desetiletí později – v černé Ostravě. A o tom všem je Šuleřova kniha Sláva a pád Valašského pánbíčka.
 

Zpět na Knihy, které "můžu"