MediCimbal - koncert na vánočních trzích

Předvánoční shon, ráno něco sněhu, páru vloček se vznáší po ránu i dopoledne. Dnes ještě před vyzvednutím si rodičky po dojezdu na jih (aby se trochu ohřála, neboť přijíždí „...z hor ze Země sněhů/slunce co pálí do mraků...“). Protože si chceme čekání zpříjemnit, vyrážíme do ulic „největší vesnice“ v České republice, abychom na vlastní „sluch mohli vidět“ hudební uskupení MediCimbal.
    Počasí jako by nás chtělo varovat, že pokud jsme si ho neodprosili, nedá nám nic zadarmo. Tak nebo tak do centra musíme. Choť ještě něco drobností dokoupit. Počasí ukazuje svou nevlídnou tvář – začíná pršet. Mám sto chutí vybodnout se na celý tyátr na náměstí a jít raději na Špilas, pokochat se výstavou mistra Trnky (Trnky nepálit kochat se jím), která zrovna na hradě probíhá. Žena mě přesvědčuje, že alespoň na chvíli bychom na náměstí zůstat mohli – alespoň z pasáže štelovat uši.
Krůpěje deště se spojují do provazců vody, přesto na náměstí setrváváme. Prvně sice míříme ke stánku se svařákem (ne k tomu na levnou krásu), ale následně cestu pod pódium nacházíme. Na vyvýšeném místě se něco děje, protože je možno zahlédnout hudebníky MediCimbalu, kteří obsazují svá místa a chápou se svých nástrojů. Pokud my jsme vystaveni krůpějím v kapalném stavu, skupina MediCimbal ač uschováni pod zastřešením pódia přesto obtěžováni chladem a zimou. Následná produkce, která se line z pod rukou muzikantů, mně vyráží dech a nestačím zírat, co lze z lidovek „porobit“. K obligátním bicím a base se přidává cimbál a já nestačím zírat – takový hudební nástroj, že by mohl být použit do rachotu rockového? Ze získávání fragmentů informací ještě dávno před tímto koncertem zhruba vím, co mohu očekávat, ale živé hraní mě přesvědčuje k tomu, abych si podal přihlášku do Valášku či do Hradišťanu (někdo jim to tam holt kazit musí...).
Ačkoliv děšť neustává, zima nepolevuje, stejně mě cosi zahřívá. Nejsem si jist, je-li to kulturní proud prýštící z „přístřešku“, nebo je-li toho svařák příčinou. Jsem úplně hin z hlasu, který MediCimbalu vévodí. Jsem přesvědčen, že nemusím jezdit někam do Berlína či Dublinu, abych slyšel Bonův hlas. Nebo je frontman kapely levobočkem zpěváka U2, když navštívil ČR v rámci nějakého turné?
Asi začnu „vymetat“ živé hraní skupiny MediCimbalu. Kromě předělávek „lidovek“ alá Čechomor nebo L. Dusilová se dostává také na rockové evergreeny – krom coververze U zwei „With or without you“ se dostává také na Cohenovu „Hallelujah“. Oproti několika předělávkám, které jsem mohl slyšet, musím uznat, že v podání MediCimbalu by se dalo hovořit o druhém nejzdařilejším podání, protože s úspěchem šlapala na paty provedení od nedostižné verze Jeffa Buckleyho.
Asi stárnu, nebo co.
Ze slyšeného jsem nebyl na měkko pouze já, poněvadž po skončeném koncertu se v závětří pódia tvořila dlouhá fronta na zrovna vydanou desku. Sice na autogramy MediCimbalu nebyl čas, ale něco zážitků jsem si neodnášel jenom já. Takže dle slov jednoho z hostů skupiny: „Bylo by lepší, aby se vánoční koncerty konaly v srpnu...“ Proti tomu opravdu nic nemám a tento nápad kvituji.

zpět na stránku Naživo