Jello Biafra and the Guantanamo School of Medicine v Brně

Jello Biafra. Zámořský ekvivalent Johnnyho Rottena, jenž prý punk přeintelektualizoval (zleva i zprava - inu, punk není pouze výdobytkem výdopitků). Není třeba se o americké legendě obšírněji rozepisovat. Dead Kennedys vyměnil za Guantanamo School of Medicine, se kterým přijel do Brna (na Flédu) 2015 let po narození Krista.
Tuším, že brněnský Fledermaus již dlouho nezažil takový večírek. Na slávu byvších kabaretních časů nechal zavzpomínat kazatel ze San Francisca – Jello Biafra. Představení, se kterým Biafra and The Guantanamo  School of Medicine na prknech klubu vyrukoval, obsahovalo prvky řízného bigbítu i větší než malé množství pantomimického představení. A vidět v dnešní době stage diving nejen ze strany platících diváků, kdy se vznášejícím se objektem nad hlavami diváků stane sám lídr – a to v téměř 60 letech? (Pravda, vizáží připomínal uvízlou velrybu na pobřeží – ale jak budeme vypadat my s téměř šesti kříži na krku?) Tohle lze v 21. století přičíst snad jen Iggymu – a po brněnském večírku také Biafrovi. Třicátá léta si podávají ruku s přelomem sedmdesátých/osmdesátých let prosluněné Kalifornie v Brně dne 27. srpna 2015.
Již při nástupu na pódium, kdy se mezi čtveřicí hudebníků, zjevila obtloustlá postavička, mi na mysl vytanula brudrova slova, která před cca 15 lety pronesl na adresu Vládi Mišíka „...je starej, tlustej, plesnivej, ale hrát stále umí...“ Přesně tentýž mustr by se dal naroubovat na představení, které režírovala jediná osoba – samotný Jello Biafra.
Již při první písni, kterou otevíral brněnskou šou, „Brown lipstick parade“ nechal vyniknout svým kdysi nabytým hereckým lekcím a „velectěnému“ publiku téměř bez užití slov vysvětloval, co to ten brown lipstick vlastně je. Od zahřívací „popiny“ uskupení kolem Biafry – the Guantanamo School of Medicine – začalo sypat HC-punkové vály jako „John Dillinger“, kdy Biafra do diváků skrz mikrofon vystřílel snad ze čtvero zásobníků ostrých. Před další nášupem s názvem „New Feudalism“ poučil své věrné, kam dnešní svět vlastně spěje, kam ho chamtivci chtějí dovést. Kruh ohledně kritiky společnosti/hromadění kapitálu se následně pomyslně uzavřel coverem Dead Kennedys „Kill the poor“, jež zazněla v nepřídavkové části gigu. Skrz zácpy na amerických dálnicích se dostalo na první pecku, kterou diváctvo očekávalo. Od prvních úderů údů na bicí nebylo o „Kalifornii, jež je nade všechno“ pochyb. Text se vždycky s aktuálními údaji mění, přesto si nejsem jist, jestli bylo třeba vyzdvihovat Snowdena, wikileaks, atd.? Před uvedením „Nazi punks fuck off“ došlo na informace ohledně promotéra koncertu, jenž byl prý na jakési benzince seřezán před zraky své dcerky a matky, tudíž místo na Flédě trávil večer v nemocnici. Holt, svět je divný místo k žití, resp. lidé v něm žíjící.
Jistým očekáváním bylo, zda-li bude k poslechu „Holidays in Cambodia“, kterou jsem svého času označoval za položku v setlistu mrchotrubců na mém funusu. A ochuzen jsem nebyl ani já, ani ve švech praskající osazenstvo Flédy. Závěrečným klíncem do rakve gigu Biafry and the Guantanamo School of Medicine v Brně byla „Shock-U-Py“, po které celá kumpanie zmizela v zákulisí a osazenstvo mířilo do rozpálené noci... Brněnská Fléda se toho večera stala nejen největší saunou s nejpočetnějším osazenstvem, ale také místem, které čpělo atmosférou Londýna/San Francisca druhé poloviny sedmdesátých let.

zpět na stránku Naživo