Koncerty kapely Bez ladu a skladu na Moravě

Je to další z kapel, které měly tu čest, že jsem se s nimi v dobách dospívání a bouřících hormonů v mém těle seznámil. Tuším, že členům skupiny Bez ladu a skladu (zkracována jako BLAS) je to úplně jedno, což je pochopitelné. Dle mého názoru jedna z hudebních kapel, která zpívala vesele o smutných věcech. Navíc s velice vtipnými a inteligentními texty.

První zření BLASu

 Léto – Buchlovice, rok 2000. U Starého Města je hudební polízanice, která se zove „Buchlovskou svící“. Jde o jakýsi menší festiválek, na kterém má vystoupit ne hřebík, ale zlatý hřeb večera – trenčínští klasikové Bez ladu a skladu. Jsme svědky produkcí různorodých celků, ovšem my očekáváme na hvězdu večera – na kapelu Bez ladu a skladu. Ta přijíždí v podvečer a následné „nebe na zemi“ – pro některé zúčastněné – může začít. Pro jednoho z výjezdního tria se tato událost stává utrpením, jelikož při nedefinovaných tanečních kreacích se kotník dostává do takového úhlu, že nevydrží nápor horní poloviny těla a dochází tak k vyvrtnutí této části těla. Ostatní účastníci výjezdu křepčí a „tancují“ jako na čarodějnickém reji. Postižená osoba jen usedá pod reprák a čeká na ukončení produkce, aby se mohla dobelhat do polí a tam následnou noc přebýt...

BLAS na vlastní slechy podruhé

Ostrava, TNT klub, stejný rok, snad podzim. Důvod proč setrvávat v tomto nevábném městě, potažmo navštívit ještě odpudivější čtvrť nazývající se Výškovicemi, je nasnadě. V sobotu tu vystupují Bez ladu a skladu na svém posledním turné. Proč si jich tedy neužít do sytosti. K večeru míříme s přítelkyní do výše zmíněného klubu, rozradostněle očekávaje nadcházející okamžiky. Nadšení lze rozpoznat ihned – ačkoliv díky hudbymilovným návštěvníkům se nedostáváme ihned k pódiu, postáváme alespoň v druhé řadě. Nedočkavost na živou produkci je možno spatřit převážně u mé osoby, kdy se začínám vlnit a prozpěvovat známé šlágry již na zkoušce souboru „dnešního večera“.

Z pódia se ve slovenštině ozývá: „Vidím, že někteří z vás to nemohou už vydržet, začneme tedy hrát.“ Pravda, přál bych si to slyšet, ale tato zkazka lépe fádní příběh prodává... Nemění to ovšem nic na tom, že hudebníci od Váhu se začínají formovat a opravdu už spouští svůj set, který do netrpělivých lidí s oddaností sebe samých valí. Mohu si tedy vychutnat „Elektráreň“, „Kozmonauty“, „Tunel“, „Udavače“ a jiné písně, jež se dostávají do mé hudební čítanky klasikovy. Do BLASských not si poguji, co to dá, takže po finální a poslední písni, kterou skupina kolem Michala Kaščáka odehrála, se ze mě pot řine proudem. Přes vyčerpanost i osvěžení tekutinou však vzdávám další možné zhlédnutí následujícího projektu frontmana trenčínských chalanů Neuropa a potichu, vyflusán, ostravský klub opouštíme a míříme zpět do centra města.

Bez ladu a skladu koncertně do třetice

Po 15 letech mám opětovně tu čest vidět na vlastní oči kapelu Bez ladu a skladu – jednu z československých skupin, na které( se kterou) jsem vyrůstal a která mě svým způsobem formovala. Tentokráte v brněnském Kabinetu múz. Se slovenskou legendou BLAS v daný večer vystupují Ještě jsme se nedohodli (JJSN), kteří více méně trefně popisují snahu setkání s ex-kolegátky na této axi. Z původní sestavy Rychlých šípů se stává Bratrstvo kočičí pracky, kterému odešel Bohouš do věčných lovišť. Po zhlédnutí scénáře na dveřích Kabinetu múz se rozhoduje pro jinou nálevnu s pozdější opětovnou návštěvou bývalé Sedm a půlky. S návratem jsme obdařeni něco skřípavých zvuků Brňanů JJSN a svým způsobem si gratulujeme, že jsme ve zdejším prostoru nebyli od avizované půl deváté. Inu underground je andrgraund.
Je něco kolem desáté, prostory Kabinetu múz jsou narvané k prasknutí – osazenstvo je pestrou směskou věků i vyznavačů hudebních stylů. V tu dobu se na pódiu objevuje sexteto v bílých košilích a sakách, inu některé jistoty jsou trvalé. Startuje se Ančou a následuje tragikomický Udavač. Start naozaj povedený. A jedeme dál. Michal Kaščák vysvětluje, co má společného duklácké město nad Váhom a ona pověstná zlatá loď. Odpovědi jsou navýsost zajímavé – zpěvák JJSN nosí oděv z trenčínské Odevy, zatímco Bez ladu a skladu točili první klipy v Brně. Hity jako Elektráreň, Tunel, Masy, Genový inženier, Pište všetci modrým perom, Buldozér atd. jako by vyklíčili tento rok, zkrátka věkovitost ani rez na nich neulpěla. Zábava přetéká z pódia na osazenstvo klubu, návštěvníci energii vrací muzikantům – sál se stal změtí podupávajících a vlnících se tě; texty nejsou slyšet pouze z úst Kaščákových, ale také mezi platícími nášvtěvníky, jež zpěvákovi Bez ladu a skladu zdárně sekundují. Možná i to byl důvod, proč se frontman odhodlal poslat svou kravatu do davu. Nebo to byla nezbytná odezva na neházení kalhotek či podělaných spoďárů směr "pódium"? Nicméně závěrečnou se stávají Parné valce a definitivní tečku večera tvoří instruementální Prajem si, aby si aj krysy dolu v prízemí utkali z hodvábu hojdaciu sieť. Snad jedinou kaňkou na koncertu Bez ladu a skladu je chybějící položka s názven Kozmonauti – pak bych neměl k hodině a půl nohberoucí hudby vůbec nic k vytknutí. Ale i přes tento drobný nedostatek stál daný večer rozhodně za to.
Pak už jen vypadnout z Kabinetu múz, otřepat se trochu z teenage riot nostalgie, postěžovat si na večerní mlhu „to tu maj ale v Brně nahulíno” a jechat damoj.

zpět na stránku Naživo