Gerda Blank - křest nového alba Numbers

Nějaké dva tři roky zpět se mi o Gerdě Blank, hudební skupině tvořené z Novozélanďana a Angličana, zmiňoval kolega, že je viděl v brněnské Trojce a že to byla zajímavá podívaná. Poznámka o hraní jednoho kusu od Pixies mě zaujala převelice. Ovšem na koncert této kapely jsem se vypravil až letos. Gerda Blank křtila své nové album Numbers.

    Předkapelou, která daný večer otevírala byla nějaká kaplická banda The Pooh. Nejednalo se o žádného líného chlupáče, kterého by motivoval k nějakým výkonům pouze kotlík medu, ale o pětici „mladců“, kteří předváděli nějaký poslouchatelný šum. Žel, nezaujali mě.

S nástupem hlavní hvězdy večera – skupinou Gerda Blank – jsme se s ex-kolegou přesunuli do předpódiových míst, odkud bychom mohli vzývat novozélandská božstva. S nástupem dua muzikantů, kytaristy a bicmana, se z reproduktorů ozývají nasamplované plochy, které mají hudební dvojici podporovat v nacházejících hudebních číslech. Již s úvodním hrábnutím do strun mi vytanula na mysl spojitost s hudebním podhoubím berlínsko-australských vlivů osmdesátých let. Možná také evokace s Youngovým Dead Manem by se dala vystopovat. Jiné písně odkazovali do let pozdně sedmdesátých, kdy pouhé dva tři akordy daly zavzpomínat na punkové melodické kořeny, potažmo na – prý power popový kult přelomu osmdesátých a devadesátých let – kapelu Pixies. Předposlední velikánem, který by se (možná) dal v ten večer předváděné hudební šou vystopovat, je legendární newyorská kapela Sonic Youth. Finálním hudebním tělesem, které je z tou novozélandskou úderkou v tisku spojována, je kdys velice populární White Stripes – díky nástrojovému obsazení. Hudební tvorba je ovšem u Gerdy Blank pestrobarevnější, zdá se mi. Ačkoliv dle předcházejícího popisu to vypadá, že se jednalo o večer revivalový, nebylo tomu tak.

Poněvadž se jednalo o večer spojený se křtem nového alba domestikovaných anglicky mluvících mužů, deska se dočkala potřísnění šampusovými kapkami. Inu alzheimer se ještě u hudebníků, jejichž věk osciluje kolem čísla 30, neprojevuje jako v „míře Wankově“ (viz. křest UJD v Brně).

Až neskutečná suverenita hudebního projevu dvojice muzikantů si nepodmanila pouze mě, ale také všechny zúčastněné, kteří se do klubu dostali. Podmanivým rytmům se oddávalo nejedno lidské tělo, které se oddávalo trhaným záchvěvům divokosti, jež předváděná hudba linoucí se z pódia v nitru dávno zapomenutém opět objevila a dostala na povrch naturelu každého jednotlivce.

Netušil jsem, že i v české kotlině lze narazit na kapelu, která se může stát mezinárodní stálicí...

zpět na stránku Naživo