Jak jsem ne/potkal Našrot

Logo kapely NašrotPár postřehů o kapele, která mě životem provází již přes patnáct let aneb jak mně skupina Našrot ovlivňuje” život. Krátký přehled chtěného a prožitého. Neboli výjezdy na ne/konané akce skupiny od nich z Vysočiny”.

Napadá mě, že by vůbec nejlepší bylo začít kapelou, která se v mém hledáčku zájmu nachází zřejmě nejdéle. Jedná se o hlukomalebný soubor od nich z Vysočiny", který brázdí luhy české již od roku osmaosmdesátého, jedná se o kapelu havlbrodskou - kapelu Našrot.

 

Pozastavení první

Po poslechu našroťáčkého alba BrainInvestigator" a Cornered animal" se někdy v únor/březnu roku 97 rozhoduji navštívit jejich živou produkci v Kopřivnici. Lidi a odvoz domluveni, my se zjevujeme ve městě automobilů Tatra, dokonce i Noru nacházíme, ovšem hned u vchodu do baru jsme zpraženi slovy: „Našrot nedorazí..."
No jako aprílový vtip dobrý, ovšem ten je až za měsíc. Toto smrdí realitou.
Další valící se dobové zvraty a vkus autora těchto řádků zapříčiňuje uvadající zájem o toto těleso.

 

Pozastavení druhé - opětovně objevení Našrotu

Stará láska nerezaví a po opětovném znovunalezení chuti poslechnout si, co chlapci z Vysočiny" v tehdejších dobách hrají, probouzí zájem zhlédnout legendární HC Logo skupitny Našrotdivočáky. Marně však, řekl bych. Hafo vody v matce řek proteklo, rozuměj v Bečvě, a v roce 2007 mají chlapci z Brodu hrát na Špilberku (ne na Špilberkách) na festivalu One world, ovšem ještě než je možné se dostatečně natěšit na našrotí" produkci, na stránkách „řezníků z Vysočiny“ se objevuje noticka, že koncert Našrotu se nekoná, poněvadž nějaký agilní „mladík“ důchodového věku si stěžuje na případný kravál, takže opět nic...

 

Pozastavení třetí - konečně, Našrot na vlastní oči

Opět „poslední pravotočivá zatáčka před Vídní“, tentokráte rok 2009 a klub Metro:

 

Zdar, bro,

tak jsme v sobotu vyrazili na nesmrtelný band od nich" z Vysočiny a nevěřili jsme s Evou vlastním očím... Nástup tohoto uskupení populárního hlavně mezi ochmelky, ochlasty a alkoholiky by mohl začít Hrabošovými slovy z prvního dlouhohrajícího alba Destructive Tour: „Teda nic mi do toho neni, ale kde jsou lidi...?“ Inu bro, nepočítám-li předkapelu hrající bigbítový blues (neplést si se slovem lues) a barovou obsluhu, bylo zde přítomno asi takových 14 lidí, kteří si toto představeni zaplatili... A jelikož to bylo za kilo, tak myslim, že si nikdo z vystupujících, ani majitelů baru moc nevydělal. Každopádně jízda Našrotu - hudební - byla bombastická a vřele doporučuji návštěvu jejich živého hraní. Ačkoliv Eva není nějakou fanynkou HC palby, byla nadmíru spokojena. Hraboš byl vtipný viz. start gigu, kdy někdo z temna baru zavolal na nastupující členy havlbrodské úderky NAŠROT!" a Hraboš jim promptně odpověděl – To již v podstatě jsme..." Následně se chopili náčíní, já půllitru a začal jsem pogovat zpoza stolu... Dalším hřebem byl skoro konec koncertu, kdy se do lokálu začali vtírat lidé z Meziplotů, které zpěvák zmerčil a slovy Vidím, že přicházejí lidé, kteří netušili, že tu jsme, tak je potrestáme jedním undergroundovym songem..." odpálil poslední píseň večera. Holt jediný, kdo měl z vostudy kabát chechtací", byl management klubu (absolutně nula plakátů po celém Brně) a lidé, kteří si cestu na HB/HC band cestu nenašli. Howgh...

Pozastavení čtvrté - našrot na vlastní kůži

Čas kvapí, léto zimu mine a zjišťuji, že HC/HB soubor vystupuje v Plzni. Píše se rok 2009 a měsíc září. Počítám, že by nebylo od věci spojit příjemné s užitečným. Návštěva dočasně umístěné rodiny v blízkosti německých hranic, ve městě piva a k tomu místo jukeboxu živá produkce mé opět oblíbené kapely. Kór když ortodoxní styl umně prošpikovávají orientálními prvky, které někdy monotónní zvuk Našrot-bandy zajímavě ozvláštňuje (i když i takové vály jako „Let´s go to show“, „Brain Investigator“ či „Lies“ jsou svou atmosférou ozajstně vydařené). Ovšem výlet se vším všudy se stává pouhopouhým snem. Opět se na tabuli vzkazů objevuje zpráva, že přes bicmenovu chorobu, soubor vyznávající „ušlechtilé traviny“ a tekutiny s přídomkem „alkoholické“ zase nevystoupí. Heslem se tedy stává nihilistické „když Našrot neuslyšíme, nezbývá než daný stav prožít na vlastní kůži a játra...“

 

Pozastavení páté - štěstí podruhé Členové kapely Našrot

Ani ne půl roku po očistné kúře ve městě, které má ve znaku velblouda, se objevuje zpráva, že oblíbení chalani mají na „západě“ (pořád ale v české kotlině) vystoupit podruhé, resp. se má jednat o repete tehdy neuskutečněné šou. Tentokráte s sebou beru přítelkyni a jako „groupies“ se taháme přes celou republiku, abych si konečně mohl společně s brudrem na hudbu našeho mládí zapogovat, v případě mého druha poprvé...

Taneční parket si bratrsky rozděluje na sektor A1 – ten ovládnu já, B1 si bere na paškál bratr. Už na zkoušce souboru Našrot vybalujeme své ne/taneční nářadíčko a začínáme se pohybovat dle hlukových stěn hudby, která v nás probouzí animální či pravěké instinkty hluboko pohřbené pod nánosem civilizačních svinstev. „Seru na to, nechám duši na place, kdo ví, kdy je opět uvidím naživo,“ říká brášin a do vyluzovaných tónů se vlníme jako dva plechy. Jsme ještě svědky, kdy jeden z návštěvníků koncertu nabízí zpěvákovi „chechtací cigaretku“, ale je hezké poznat, že kapela má v čele profesionála. „Na všechno dojde, všechno má svůj čas,“ odpovídá a chápe se mikrofonu. „Nabídkář“ si vyhledává prostor u repráků a vytuhuje. Po 20 minutách marně lapáme po dechu, ale frontman si svých „devadesát minut slávy“ užívá až nafest. Na konci koncertu ždímáme svá trika, hledáme své dechy a jsme šťastni, že jsme pro svá chátrající těla alespoň něco tělocvičných cviků udělali. Přítelkyně naše počínání kvituje slovy, že také kreace dlouho neviděla a že nám to slušelo. Potom ovšem nechápu, proč byla schována až někde vzadu a za sloupem...

 

Pozastavení šesté - nevstoupíš do stejné řeky?

Tentokráte se libé HC-krosouvrové tóny mají ozvat v blízkosti mého rodného města, tj. v Tonakově". Jelikož jsem svým ne/vkusem nakazil početnou družinu kolegů, punktujeme hromadný výlet do Sudet. Vypadá to, že snad po dlouhé době se na koncert Našrotu dostane více než obligátních 15 lidí. Jenže to, co prožívám permanentně s cílem vidět chlapce hrát na živo, se opětovně stává skutečností. Ještě den před odjezdem kontroluji stránky skupiny, na kterou se chystáme, a nestačím se divit. Koncert Našrotu je, pro změnu, zrušen. Tentokráte je prý vina na novojičínské straně, jelikož nějaké hygienické nedostatky zapříčiňují, že je nemožno vystoupit. Snad to tedy tuny Sava vyřeší a časem se mi opět podaří zhlédnout libozvučný hluk na vlastní uši.

 

Pozastavení sedmé - unplugged: bezproudové hraní

Stává se, že pokud Mohamed nejde k hoře, hora dorajtuje k Mohamedovi. Neskutečné se v rozptylu jednoho měsíce stává dvakrát realitou. Kapela Našrot Našrot Unplugged v Brně - Pivnice Na Sedmém schodudorazila na jih Moravy, v listopadu se svým nehlučným „pořadem“, programem unplugged. HáCé bez elektrického proudu? To je skoro tak šokující představa jako koncert Sonic Youth při výpadku elektřiny.
Jakousi představu, co mě čeká, mám, přece jen kniha o souboru „od nich z Vysočiny“ obsahovala jako bonus i CD s jejich „vyklidněným“ hraním. To, že dorazili do Pivnice Na Sedmém schodu, zavdává k obavám, vejdeme-li se tam. Naštěstí i přes smrštěné prostory se místo pro mě i mou milou milou nachází a jsme do sálu vpuštěni.
Kapela po doladění svých nástrojů je připravena ukázat, co umí. Jsem překvapen, kolik lidí si našlo cestu Na Sedmý schod. Asi nejpočetnější lid, kterého jsem byl u Našrotu doposud svědkem. Již na počátku hraní je však upozorněn lídrem Našrotu, že „akusticky se bez proudu zkrátka hrát nedá, takže o neelektrický koncert se až tak moc jednat nebude.“ Úvodní písní je
I Want To Take You Away From Here". I přes obavy souboru i akustická verze sklízí aplaus a další vály jen potvrzují kvalitu našroťáckého hudebního materiálu. Chce se říci, že Našrot pokračují tam, kde Nirvana svou kariéru ukončila. Naštěstí dnes nejsme ve studiu MTV, proto se snad nemusíme obávat dalšího osudu Hrabošova... Pohledem na střádající se vrásky na tvářích hudebníků, poslechem předváděného materiálu nelze nevzpomenout i na Vláďu Mišíka, jehož některé Hrabošovy polohy evokují.
Poněvadž se ztrácí itinerář koncertní, skupina začíná v hraní improvizovat. Na návrhy publika o zahrání písně
Bastard" je slovy frontmana odpovězeno, že „by tato píseň zněla zajímavě, ale raději se o ni pokoušet nebudeme.“ (ni legendární kytary s nápisem Osada Whiski vidno nebylo).
Jsem v šoku podruhé, vidím, že lze trsat i na písně folkového ražení. Pár lidí se jde zavlnit před muzikanty, stage diving ovšem neočekávám, neboť pódium zde žádné není. První půle koncertu je ukončena písní Neila Younga (název jsem nezachytil a slova si již nepamatuji), neboť „my vždy končíme coververzí,“ jak pravil Hraboš.
Po občerstvovací přestávce pokračuje soubor Našrot v podobném duchu, anglické písně střídají ty v českém znění a jsem v šoku potřetí: mému doprovodu se hudební produkce líbí, ba co víc, bere Našroty na milost. Tak to tak vypadá, že s přibývajícími nehlučnými koncerty se kapela konečně dočká létajícího ženského prádla na trajektorii diváctvo-pódium. Texty, jež jsem znal pouze z textového vydání
Bujarých výletů zaujaly převelmi – takový Hej, chlapče" byl skvostný vál. Stejně tak Zrcadla" (hudební odkaz na ZNC?). Ovšem Hnijící královna" v soubouji dvou akustik byla snad zlatým hřebem večera.
To, co jsem nezažil na počátku devadesátých let, se objevuje i v roce 2012, v brněnské Sedmém schodu. Diváci nepouštějí mistry vyluzující zvuky z pódia, což má za příčinu, že přídavkem se stávají písně již odehraného repertoáru. Kouzlo improvizace nebo délka produkce? Děkovačka ve formě fernetu snad hudebníky potěšila.
Co říci závěrem? Docházím k přesvědčení, že pokud ne pan Mišík, potom alespoň bratři Nedvědi musí se o svůj fanklub obávat. Nebo jsem byl svědkem budoucího vítěze Porty? Každopádně Našroti dokázali, že nemají
olšové ruce", které je třeba k hraní HC. Z nejlepší neperspektivní kapely" se stává banda nejvíce mediálně opomíjená.

P.S. Když už manažer děkuje za příchod na koncert /Underground už není, co bejval"(?)/, děkuji já na oplátku za příjezd i poslech slyšeného....

 

Pozastavení osmé - Našrot nad kikiny

Našrot v Mersey (Brno)Na rozpraskané klouby a  stará kolena zjišťuji, že „underground už není, co bejval“. Doslova a do písmene. Již někdy v polovině prosince se střetávám tváří v tvář se členy kapely Našrot v brněnských ulicích, aniž by o tom pánové „od nich Vysočiny“ vůbec věděli, neboť jsou v 2D formě, tj. pouze na plakátech. Oproti hraní v brněnském Metru mohu dešifrovat, že soubor kdys vyhledávaný existencemi bez budoucnosti (či s budoucností více či méně pochybnou) chce snad atakovat komerčně úspěšnější hudební „esa“. V roce 14. čelí jihomoravská metropole našroťáckému blitzkriegu. Jsem zvědav, kolik lidí se do Mersey, kde má kdysské havlbrodské hlukové kvarteto vystoupit, nakonec dostaví.
Davová choroba, jež se šíří zemí jako vlna tsunami, duní a hlučí již přes 25 let a nese pojmenování Našrot, se opětovně dostala do metropole jižní Moravy. Jelikož se tentokráte jedná o hraní klubové a „jediným“ inzerovaným hostem je nějaký DJ Liquid A, vypadá to nadějně „velice velmi“. Přípravný předbigbítový kemp probíhá v útulné vinárničce s příznačným označením Útulno. Sedí se zde více než příjemně, proto jsem na rozpacích co odpovědět, když jeden ze spolusedících, potencionální člen auditoria, klepe si na hodinky, jestli už jdeme. Je pravda, že Našrot přijíždí za vínem či Zvratkou docela často, přesto nebudeme osud pokoušet a odlepujeme řitě od seslí a lávek. Míříme k Mersey.
Před klubem se loučíme s kolegou, jenž má noční povinnosti server-sittera, když tu z otevřených dveří Mersey vycházejí dva týpci. „A kurva, tak jsme prosrali Našrot,“ bleskne mi hlavou. Raději se ubezpečuji, kolik válů stihli raubíři odehrát. Naštěstí jsme ubezpečování, že právě začali. Jdeme vnú.
Vcházíme do útrob zrovna při slovech Going to Shamballah". Kuna, to jsme se ztratili, nebo zašli... Vypadá to, že dnešní set bude opřen hlavně o hc písně prošpikované ethnem, neboť další Snowing in the desert" následuje. Publikum je zhruba podobně početné jako při bezproudovém hraní
Na Sedmém schodě, možná o něco početnější. Našrot sází do davu jednu pecku za druhou, pro pamětníky je odehrán Bastard" (ale ten se hraje furt) a výlet do historie pokračuje výčtem důvodů, proč běloši nemohou úspěšně rapovat. Na Lies" a Brain Investigatora" ovšem nedochází. Nevadí. V hlavě se snažím vybavit 21 důvodů, proč poslouchat Našrot. Byl by výčet delší či nikoliv? Přemýšlím (bezúspěšně), zda-li se písní Only pain" Hraboš vyjadřuje jen a pouze k rokům, jež neúprosně přibývají, a informuje posluchače o chřadnoucích lidských schránách, na nichž se podepsala přirozená oxidace". Kromě arabských rytmů snaží se lídr hc bandy upozornit na přiostřující se rasistickou situaci šlágrem I want to take you away from here". A to už si opravdu začínám podupávat do vyluzovaného hluku. Hluková stěna, která v lokále tento večer vládne, je opravdu výživná. Plzeň se sice neopakuje, ale zařvat si společně s Hrabošem – Going to Shamballah" a jiné texty – se dá. Hypnotický sebevražedný R´n´R večírek" skorem uzavírá hobbitovsko-hipísácká War or Peace&Love".
Po gigu by měla následovat nějaká performance dívčích těl, pseudoumělecké uskupení GengBeng, a bavím se podruhé: kikina, která je uvádí slovy „Uvidíte, co jste dosud neviděli“, úspěch má nevalný. Publikum, světe div se, se na nějaké buchty mohlo vysrat a skandováním Našrot, Našrot, na šrot(?)" vyžádalo si opětovné nastoupeni hlukového tělesa na parket. Sázka na úchyláky, jež navštíví gig, nevyšla, neboť 75 % lidu šlo po skončení gigu do pryč.

 

 

zpět na stránku Naživo