UJD v Mikulově - Eurotrialog 2010

Už jsme doma mě v mých telecích letech formovali. Prvně jsem tak mohl vyslyšet básně v rouše punkovém na klubových prknech, dále na několika festivalech - Rocková Horní Lhota a Rockové šlahouny v Kopřivnici. Je to drahně let, kdy jsem prvně zahlédl kapelu kolem Míry Wanka. Co je ještě smutnější, nehraje s nimi ani Jindra Dolanský, a tak je frontman stálice alternativní hudby obklopen nějakými výrostky. Nu což, tento rok – 2010, se v Mikulově mají UJD objevit i s Jindrou Dolanským. Tehdy přítelkyně navrhla, nejeli bychom-li na Eurotrialog, který prvně navštívila před dekádou.

    Jdeme pod pódium, které oproti včerejšku připomíná stáj – alespoň co se podlahy týče. Po včerejším slejváku se tedy nebudeme účastnik blátových orgií jako ve Woodstocku. Nasávám atmosféru příprav Wanka a jeho dětí (doslova a do písmene – rozuměj jeho spoluhráče, kteří jsou skoro o generaci mladší), stejně tak jako pot možných koní... Přítelkyně se usídluje u železných zátarasů, aby měla dobrý výhled na své oblíbence. Ještě před započetím šou doporučuje rodičům mladých fandů zběsilé hudby, aby si svou ratolest dal před plůtek, poněvadž půjde o zběsilou taneční show. Já se pro jistotu jdu schovat do třetí řady, která se ještě nestačila zformovat.

Nastupují dnešní hrdinové. Prvně v dnešní stále sestavě, což mě nechává ledově chladným. Ne tak punkové výrostky po mé pravici, kteří si prozpěvují šlágry roku výroby 2006 a výše, což mě ze strnulé pózy nevytrhlo. Chápu, že omladina se chce bavit, ale začíná mě „nakrkávat“, když mi neustále šlapou po mých nožičkách. Jak dlouho to ještě vydržím? Odpověď je s to zříti s příchodem nehrajícího (ožralého) člena UJDéček Martina Velíška a Jindry Dolanského. Teď mohu „mladcům“ ukázat, zač je toho pogo staré gardy. Nesourodé krokové variace jsou doplňovány nekoordinovanými pohyby rukou zvané “větrník”, mladíci sem tam nějakou chytnou tu do nosu, tu do zubů a najednou v mé blízkosti není nikdo, kdo by mě omezoval. Křepčím s duem W+D jako v dobách Rockových šlahounů. Jsem tedy zvědav, jak to bude vypadat s mými hlasivkami. Naštěstí představení starých, dobrých pecek trvá asi tak 50 minut. S ukončením produkce se setkávám s přítelkyní, která si celé představení “vytrpěla” v první řadě. Když mě zří, říká, že to stálo za to a měl jsem být s ní. Už prý se mnou není zábava jako zamlada, kdy jsem pařil skoro na všechno. Co na to říct. Hlas jsem ztratil, takže v propoceném triku a sípotu jdu do hajan.

Koncert UJD v Brně (Fléda) - křest znovuvydaných Pohádek

Moje „Milá milá“ stále ještě patří ke staré gardě, která objevila a zná tvorbu UJD již od samotných počátků. Jelikož a protože došlo na reedici, "kaververzování" jejich nejpodařenějšího díla – dle mého názoru – Pohádek ze Zapotřebí (nebo to značí o nedostatku invence a nového materiálu?), oznámen byl křest znovunahraného alba, je jasné, že jsme toho večera na Flédě chybět nemohli.

O předkapele – legendě československé alternativní scény Tornádo Lue – se raději vyjadřovat nebudu. Za prvé – slyšel jsem je poprvé, za druhé – měl jsem o jejich textové tvorbě jiné představy, jelikož to, že zhudebňují básně druhdy mých oblíbenců/oblíbenkyň, jsem věděl v dobách mého středoškolského studia. Nevím, ale snad jediná píseň, z které mi vyrašila husí kůže na zádech, byla jedna z posledních, počítám že od Sylvie Plath. Hudebně zajímavá tvorba na pomezí blues a šansonu, ale, jak jsem již naznačil, od textů jsem očekával víc.

Následně bylo připraveno vystoupení teplické kapely Už jsme doma. Nástup impozantní a vtipný. „Dědek“ Míra Wanek a jeho „ratolesti“ (dohánějící věkový deficit stále se zvětšujícími tukovými vrstvami v oblasti pasu) vpluli na pódium v ribanech, s čelenkami s bílým brkem a baletními sukénkami za hudebního doprovodu z Labutího jezera.

Basová linka, která byla k slyšení při prvním jejich válu, mě vyděsila. Až přespříliš připomínala metalové rify tancovačkových kapel. To mi ho teda vyndej, to dnes budou hrát písně Iron Maiden? Nedivím se tak, že v tomto projektu nechtěl Jindra Dolanský vystupovat, bleskne mi hlavou. Naštěstí se jedná o ojedinělý výstřelek. Ostatní písně z alba původně vydaného v roce 95 jsou více méně stejné. Jen saxofon byl nahrazen trubkou. A samozřejmě že „soupiska“ UJD se také docela proměnila. Pohledem na kapelu a Míru Wanka a slyšení refrénu „...jen oceán zůstane sám...“ frontman snad komentuje nastalou situaci jeho mateřského souboru.

Další věcí, která mě přesvědčuje o tom, že UJD snad již jen tyjí z vlastní slávy a vydobytých pozic, je (možná) úsměvná vsuvka, že Wanek a kol. zapomněli, proč tento rok vlastně koncertují – křest alba. Na šampus již volný peníz není, nezbývá než využít jiných alternativ škrtající režijní náklady: porozhlídnout se po blízkém okolí a využít zakoupených nápojů hosty. Křest tak probíhá pivem, které si sám Wanek vyptává u mé „Milé milé“. Děs v mých očích ho snad zastavuje od snahy křtít svůj nový produkt obsahem mnou zakoupené číše vína...

Jak Jezinka – smočil dva prsty v chmelovém nápoji a následně lektvar s novou příchutí teplicko-pražských prstů vrátil majitelce. Šou tak mohla pokračovat. Já zavzpomínal na dávné časy, zapěl několik chorálů spolu s hlavní postavou UJD a několika desítkami diváků v sále. Ovšem Delikatesy, kterou jsem si vyprošoval již na kopřivnických "Rockových šlahounech", jsem se nedočkal ani na jihu Moravy, ani po 14 letech...

Jen mě tak napadá, mám nad souborem, který mě kdysi ukazoval cestu, jak netradičně dá se psát hudební text, definitivně lámat „bílou hůl“?

zpět na stránku Naživo