Koncerty NoMeansNo v Brně
Kdysi v polovině devadesátých let v časopise Mladý svět se objevila z pera Romana Lipčíka recenze na album kanadské partičky NoMeansNo The Worldhood of the World (As Such) se slovy na způsob „...kdyby tato partička jako odpovědi na vydávání svých desek u obřích vydavatelů neměla svou striktní odpověď Ne znamená ne, mohli mít vyděláno...“ Tento poznatek mě svým způsobem fascinoval, a tak mě zajímalo, co to jako bude za řízky.
Programově jsem koncerty těchto Kanaďanů nevyhledával, nahrávky, co jsem měl tu čest slyšet, mě až tak moc nevzrušovaly. To že jsou miláčky další alternativní ikony amerického undergroundu, Jella Biafry, mě přesvědčilo k tomu, abych se vydal na jejich první koncert na jihu Moravy, v brněnském klubu Fléda. Píše se rok 2007.
První vystoupení NoMeansNo v Brně na Flédě
Po pravdě řečeno, kdo tam dělal předkapely si nepamatuji (dle následného hledání na webu jsem zjistil, že australští Baseball a čeští Deverova chyba), ale mohu přísahat, že nějak moc nezaujaly, protože v paměti mé neutkvěly. Zlatým hřebem se má stát úplně něco jiného.
Na pódium nastupují dva staříci, jeden usedá za bicí, druhý bere do ruky baskytaru a trio doplňuje kytarista, který jako by Špidlovi z oka vypadl. Po nezbytném doladění nástrojů se dostáváme asi čtyři metry od prken, jež nic neznamenají a necháváme se pohltit hudební náloží, kterou nám vetší staříci, kterým to setsakramensky hraje, servírují s jejich vlastní rozkoší. Kdos o NoMeansNo prohlásil, že je to směs jazzu, punku a HáCéčka. Tak se vším bych souhlasil, jen ten jazz nemohu dohledat. Pohádkoví dědečci, stojící před svými ovečkami, střídají rychlé úderné písně s těmi pomalejšími – skoro se chce říct – baladami, ale své publikum rozhodně usnout nenechají. V jednom okamžiku se bicman rozplývá nad chutí a kvalitou českého piva, pohledem do diváctva a slovy: „Stejně mi z vás nikdo nerozumí, tak se na vás můžu vysrat...“ pokračují v hraní. A hudební zážitek je to nadmíru osvěžující. Jestli jsem se o bratrech Wrightových vyjadřoval jako o „starcích na chmelu“, musím říct, že brigádníci to umí řádně rozpálit a mnozí mladí by jim jejich přehršel energie mohli závidět. Z koncertu jsem odcházel plný zběsilých zážitků, i když se mísily s pískotem v mých uších...
Druhý "nálet" NoMeansNo do Brna
Podruhé přijela kapela NoMeansNo do Brna o tři roky později. Dle mého názoru je absolutně zbytečné prezentovat nějakou předkapelu, pokud má vystupovat před „velikány“ hudebního soukolí. Kór v případě, kdy na ni z přítomných nemá zájem skoro nikdo. Nevděčná role předskokana připadá na rožnovský Telefon, který ovšem kromě první písně za použití „španělky“ o svých hudebních schopnostech nepřesvědčuje. 
Opětovně jsou všichni zvědavi na kapelu, která je pro dnešek králem večírku. Opět – jako před třemi lety – nejprve dochází na ladění ani ne tak piána, jako spíše kytar, odposlechů a bicích. Na první pohled lze rozeznat, že „staříci“ už víc zešedivět nemůžou, zcvrknout se už taktéž není kam, ale to na výkon, kterým se hudebníci na vyvýšeném parketu prezentují, nemá žádný vliv. Stejně jako před skoro jedenáctisty dny si získávají přízeň a respekt publika. Trio do něj sype jeden vál za druhým a to hudební munici podléhá s radostí a vděčností.
Rád bych se vyjádřil obšírněji o koncertu, ale bolest hlavy byla příčinou, že se takový zážitek jako při předchozí návštěvě nedostavuje. Že by kouzlo vyšumělo? Obávám se, že chyba nebyla na straně hudebních kočovníků, ale určitě na straně posluchače, u nějž v ten den selhala psychická i fyzická kondice. Asi den blbec...
zpět na stránku Naživo