Kapela Lu pod "ostřížím zrakem" Dekadentního romantika
Tak k této partičce, která pochází z Příbora, jsem se dostal vyloženě náhodou. Na počátku nebylo slovo, jako spíše návštěva kulturního domu Musilka, ve které se měli prezentovat jeseničtí hudebníci v čele s Jaromírem Švejdíkem. A koncert jim otevírala příborská kapela LU.
Písně z nepojmenovaného prvního alba kapely LU
LU si pravděpodobně vybrali jako předkapelu a musím smutně podotknout, že zřejmě neudělali nejlépe, protože jsem snad poprvé zažil, že předkapela byla lepší hlavního hřebu. Naopak – alespoň jsme byli svědky nových, dosud nepoznaných tajemství, které se pod pokličkou bublajícího tyglíku ukrývají.
Na pódiu se objevila pětice „stydlivých“ hudbymilujících lidiček z Kopřivnice v obsazení: kytara, basa, bicí, klávesy a cello. A začali přehrávat materiál z jejich prvního alba k zapamatování nazvaného stejně jako kapela sama. V průběhu písní se střídaly jak rytmy pomalejšího rázu, tak se pánové na pódiu do svých nástrojů opřít opravdu uměli. Z repertoáru zněly písně z tehdy již asi rok vydaného bezejmenného alba, ale na debut, to byl materiál více než zdařilý. Sem tam dala kapela LU zavzpomínat na tehdy poměrně neotřelou kapelu Frames, stejně tak jako již rozpadlou bandu Swans sdruženou kolem charismatického Michaela Giry. Příměr samozřejmě je použit na hudební produkci, která se v ten večer z pódia, kterému vládla předkapela, linula.
Další vystoupení se stejným programem jsme zažili ještě pod širým nebem, konkrétně koncert na náměstí v „Tonakově“.
Album druhé a živé hraní kapely LU na OAK festu v Olomouci
Další možností setkat se a seznámit se s novým materiálem, který se po asi 5 letech objevil, jsem měl v Olomouci na OAK festivalu. V hanácké metropoli se kapela měla zjevit v sobotu, a bohužel pro ni, časový harmonogram připadl na kapelu v době, kdy se rozhodovalo na ledě v Německu o postupu českého hokejového týmu do finále v duelu se Švédy. 
Ti, co sportovní špíl ignorovali (a že jich moc nebylo), vytvořili „válečný“ front asi metr, dva od pódia, na kterém se objevila kapela. Již před tímto vystoupením jsem byl docela dobře obeznámen s jejich zrovna vydanou deskou Owes and Vowes, takže daný materiál jsem si vychutnával. Písně v širokém rozmezí – od šansonu po opětovně vydařené inteligentní popové písně promícháne hlukem, za který by se nemuseli stydět ani znovuobnovení Swans – byly poslouchatelné a zahřály na duši, když už počasí bylo stejným ignorantem jako návštěvníci festivalu mačkající se pod televizní obrazovkou... Jediným zklamáním snad byla obměna „manšaftu“, který se pod etiketou kapely LU ukrývá. Hlavní stavební kámen – Zbyněk Machetanz – zůstal, stejně jako klávesista a občasný host hrající na cello, ovšem basák s "dredama" nenávratně zmizel v propadlišti dějin.
Koncert LU v Brně (Fléda)
Po delší odmlce – oboustranné, se opět vydáváme na koncert „našeho“ objevu české hudební scény, snad příborské kapely LU, která vydává svá alba v kopřivnickém 
nakladatelství Piper records. Tentokrát se koncert konal v brněnské Flédě. A jelikož vstupné je více než symbolické, zdraví prozatím slouží, není co řešit. Do prostoru bývalého " Netopýra" vyrážíme.
V prostorách Flédy se objevujeme kolem půl deváté, poněvadž několikerá zastavení a účast na různých flédských šou naučila své návštěvníky nedocházet načas. Na vině byly a jsou skluzy začátků. Máme tu smůlu, že olomoucká předkapela má ještě zvukovou zkoušku, takže jsme o její hraní nepřišli. Co dodává prostoru – pro mě – na zajímavosti, je fukar s horkým vzduchem, který se (marně) snaží vytopit „malou scénu“ klubu. Že by zaúřadovaly ve vnitřních prostorech zrovna se odehrávající kruté mrazy? Nezbývá než zkusit se zahřát pivem, popř. vínem. No výhra to není, ale buďme rádi, že se nám od úst nekouří. Rozhodně by to nebylo tím, že bychom lhali.
Olomoucká předkapela si s sebou přivezla celou školní družinu groupies, možná i rozjuchaných fanoušků, ale mám-li být upřímný, jejich produkce nechává mě chladným, stejně tak jako teplota „malé scény“ atakující teplotu kolem bodu mrazu. Jaká to chyba, že jsem odložil svůj mundúr do šatny. Snad se „horečky středeční noci“ dočkám s produkcí kapely, která bude hrát jako druhá v pořadí.
Se změnou postav na scéně, rozhodujeme se pro „smazání“ zákopové války mezi dvěma tábory: posluchači vs. kapela. Hrdinně jdeme pod pódium z temného zákoutí klubu. Prvně zaznívá píseň Clean z eponymního alba kapely. Následně se dočkáváme písní, které rekapitulují dosavadní repertoár. Je obdivuhodné, že mládež, jež s radostí vítala své vrstevníky, kteří předskakovali Machetanzově kapele, pod pódiem, resp. v jeho blízkosti setrvali, a jedna z dívčin se – nikdo ani neví jak – ocitá na prknech, kterým má vládnout kapela. Při písni Une Chanson se dívčina vlní jako Josephine Baker v nejlepších letech, ovšem basák je z toho docela vykolejený a nějak mimo. Frontman se taktéž v mezích zákona a gentlemanství snaží vykázat ženu do sektoru, který jí náleží. Marnost jeho však vítězí. „Stage diving“ se nekoná... Situaci zachraňuje ochranka, která se objevuje jako Deus ex machina (ovšem po docela dlouhé době... Vyhodit SECURITY BOYS, navrhuji sám pro sebe). Machetanz doplňuje, že kritika stále kapele vyčítá, že "hrají a stojí jako tvrdé Y", teď však se neočekávanému ataku ožralé posluchačky docela rozpohybovali. Nicméně hudba, která se line ze strun, klapek, bicích i houslí (!!!) je stále úchvatná a dává opětovně vzpomenout na irského Glena Hansarda a jeho The Frames. Lze vidět, že kapela stojí (snad všichni ostatní prominou) na zpěvákovi, ostatní jsou spíše doprovodem, tudíž je možno i překousnout další ztrátu tradičního člena, tentokráte violoncellisty. Se skřípotem zubů, samozřejmě.
Musím se přiznat, že v případě, kdy jsem po olomouckém koncertu lámal nad kapelou LU hůl, její koncert v Brně mě přinutil zrevidovat můj původní názor. Každopádně je „statisticky prokázáno“, že více než festivalovou kapelou, patří LU do klubových prostor.
zpět na stránku Naživo