Léčebná kúra s The Cure v Praze

Dlouho jsem žil v přesvědčení, že banda kolem zpěváka Roberta Smithe hraje, svým způsobem unylé, vály jako Friday I´m in love, Lovecats, atd., než se mi do rukou a k slechům dostalo v roce 2000 album Bloodflowers. Většina lidí ho poplivala, ale pro mě to bylo střetnutí se stylem hudby, který bych ke „kjůrům“ nikdy nepřiřazoval. To byl také moment, kdy jsem se začal pídit po jejich diskografii a nakonec ve mně uzrála myšlenka, že zúčastnit se jejich živého hraní nebylo by od věci. Krom nevydařeného(?) výletu do Uher, kde měli tehdy „kjůři" za směšný peníz hrát. Vzhůru tedy na koncert The Cure v Praze roku 2008.

Osoba U: No tak o Cajzlove... Vyjeli jsme ve 2 pm z Brna. Pročetl jsem veškerou intelektuální tlač, co v autobuse měli, tzn. vysral jsem se na Aha a jiné ptákoviny... Dojeli jsme na Florenc, kde jsme se střetli s bratrem a šli jsme se ještě osvěžit do jakési pivní knajpy hned u UANu, kde na nás čekal Došel
Osoba X: Pitný režim je základ to je fakt
Osoba U: Tak tak. No dal jsem si jakési znojemské čepované, nějaký hradní již nevím co, ale raději jsem se u výčepního ubezpečil jestli to není nějaké zvíře... Nebylo. Pak jsem přesedlal na jakéhosi Štěpána, bo jsme degustací zjistili,že piji největší sračku na čepu. Po doplnění tekutin jsme se odkydali na zimní stadion Sparty - fuj skoro mi to slovo nepřelezlo přes rety, natož prsty.
Tam jsme okoštovali G za 40.--, Eva nealko za 30.--. Holt hauptstadt
Osoba X: To zní skoro jako pivní tuuur

Osoba U: To je teprva začátek. Kultura následuje. V sedm nastoupila volaká předkapela, která stála za hovno... Tuto exhibici jsem využil k vyprázdnění měchu. Bohužel nebyla to návštěva OO místnosti poslední
Vytrpěli jsme 45minutovou šou této grupy a čekali na zlatý hřeb večera...
Ten se objevil něco málo po osmé... Lépe řečeno 4 hřeby (2 kytaristi, bicman a basák)
Nástup impozantní... Jediný problém byl nepříliš vyprázdněný měch a pár pivsonů vyzunknutých před touto událostí
Osoba X: Měl sis udělat vývod ;-]

Osoba U: Jsi jako brášin - říkal,že to mohu pustit do prázdného kelímku, kterých tam bylo požehnaně. Takže po 40 minutách další odchod a prodírání se diváky s tím, že se opět probojuji ke zbylým členům výpravy. Chyba lávky, hlava na hlavě, noha na noze. Tím jsem se stal solitérem v hale
Osoba X: To začíná být hoodne napínavé

Osoba U: Tím veškerý napnélismus konči....Dále to bylo jenom zírání a stání, v úhrnné hodnotě 3 hodin. Známé i neznámé fláky, sem tam Smithův výkřik “Díky a děkuji”, takže lidé křepčili, já jsem se vlnil jako plech a doufal, že zahlídnu známé tváře, nemám teď na mysli ty, co byly na pódiu...
Každopádně koncert skončil, já jsem věděl, že brášin a Eva jsou někde pod informační kostkou visící zpod stropu haly...
Osoba X: A našli rádcové či nenašli?

Osoba U: Takže jsem brášina našel a vydali jsme se k východu, kde jsme se předem domluvili, že v případě rozdělení se tam setkáme. Což se stalo a dokonce jsme se našli.

Osoba X: Hurá, perfektní organizace

Osoba U: Taky bych to tak viděl. Skromně bych podotknul,že to byl můj nápad Pak jsme dali vědět taxi službě Došel, že na něj čekáme u Veletržního paláce D přifrčel, odvezl nás k nim dom a kolem půlnoci jsme vyrazili svlažit naše hrdla. Návrat na "ubytovnu" byl kolem druhé (+/- 15 min)

Takže to byla útržkovitý dialog, co se zhruba tak v Praze, převážně mimo Sportovní halu dělo. Možná by to chtělo podívat se na koncert kapely The Cure i do interiéru haly trošku podrobněji. Jak již tedy bylo řečeno, začátek večera obstarávala nějaká předkapela – názvem je tuším netřeba se zaobírat, hlavní hvězdou je kolektiv jiných kvalit...

Jak již bylo řečeno, the Cure nastoupili něco kolem osmé. Prvně jsem netušil proč, ale následná asi tříhodinová koncertní šou dala na tuto otázku ráznou odpověď. Pokud by byla možnost posezení, nebylo by to vůbec špatné, ovšem snaha o nějaké taneční kreace v úhrnné hodnotě 180 minut, to je záhul i pro Yemiho, řekl bych. Totéž by ovšem mělo platit i pro vystupující na pódiu.

Hudební produkce the Cure se pohybovala převážně ze starých, dobrých fláků, které „nepatří do popelnice“, ale k slechům diváctva – „Pictures of you, The Kiss, Lullaby, Kyoto song, One Hundred Years, Rain Song“. Inu proslavené písně The Cure. Je pravda, že hudebníkům, kteří se v ten večer na pódiu producírovali, už by kdokoliv, i ze zadních pozic, hádal, že už cosi mají odžito. Hlavně basák, který se producíroval v síťovaném tričku, vypadal spíše jako parodie na pětadvacetiletého týpka. Holt nadbytečná kila byla v outfitu starém dvě desetiletí vidět... Vypadá to, jako by se tlupa kolem Smithe (nebo sám Smith osobně) za album Bloodflowers styděl, že z něj zazněla pouze rádioskladba „Maybe someday“? Ovšem to byl jen malý nedostatek. Už slyším ostatní chalany, kteří tento koncert navštívili, že pokud bych chtěl tyto vály slyšet, měl jsem na ně přijít o osm let dřív... Finální pocit, který tento gig ve mně uchoval, jsou ovšem bolavá záda a nohy. To ovšem nic nemění na tom, že živé hraní těchto oblíbenců nestálo za to.

zpět na stránku Naživo