Ostravské Hradčany/Areál Dolní oblast Vítkovice v Ostravě!!! podruhé

    Takže jenom letem světem, zběžně a rychle, co se reálií týče – Dolní oblast Vítkovice je industriální areál zahrnující důl Hlubinu a vysoké pece s koksovnou Vítkovických železáren. Nachází se v těsné blízkosti centra, u vlakové zastávky Ostrava–Střed, nedaleko zrekonstruovaného karolinského Trojhalí.

Poprvé jsem zahlédl lokalitu „Ostravských Hradčan“ v době před/školní, kdy jsme s rodinou sem tam navštívili ostravskou ZOO a nedílná „panoramata“ Ostravy tvořilo několikero důlních věží. Tehdy pohled hrůzostrašný, dnes industriálně melancholický. Po krátkodobé akademické anabázi a návštěvě Ostravy v roce 2011, jsem po třech letech opět dorazil na místo, kde se druhdy průmyslový provoz téměř nezastavil.
Co se od poslední návštěvy Dolní oblasti Vítkovice změnilo? Překvapen jsem byl z několika věcí. Předně, areál už není ze všech stran obklopen plechovým plotem, nahoře zakončeným žiletkovým plotem. Tato bariéra padla, „Ostravské Hradčany“ se tam otevřela všem návštěvníkům (vetřelcům), kteří se chtějí industriálními budovami nabažit dosytosti.
S tou asi největší změnou proto nemůže překvapit, že taktéž kasa, která byla tehdy situována v budově nedalece vzdálené od vrátnice, se nyní nachází v samotné blízkosti bývalého plynojemu, který byl zdárně rekonstruován na konferenční sál.
A co se samotné prohlídky s průvodcovskými službami týče? V roce 2011 jsem byl i přes euforii kulis „ocelového města" trošku více zklamán z nemožnosti prohlídky areálu z výšin plošin vysokých pecí i samotného plynojemu, který tehdy procházel rekonstrukcí. O tři roky později byly tyto nedostatky smazány, procházka areálem Dolní oblasti Vítkovice s bývalým „bezpečákem“ byla i přes neustálé připomínání „ostravské sv. Trojice – říďa Světlík, mistr architekt Pleskot a nějaký udavačský bard Jarek“ grandiózní. Je pravda, že naopak některé budovy byly z předchozí trasy vyškrtnuty – to se dá ovšem pochopit. Časový harmonogram prohlídky by se pravděpodobně neúměrně prodloužil, ale takové zpřístupnění budovy těžní věže by nebylo k zahození (pokud by tam bylo co k vidění).
Průvodce si svých téměř 120 minut slávy užíval plnými doušky, vzpomínaje na doby dávno minulé. Svým postojem nakazil toliko návštěvníků „Ostravských Hradčan“, kteří mu viseli nejen na rtech, ale se zatajeným dechem se nechávali unášet do představ plného chodu vysokých pecí, koksovny i černouhelného dolu. Přes prvotní dojem na počátku prohlídky areálu „Ostravských Hradčan“, že se ze strany průvodce bude jednat o nekonečné zahlcení fakty, bych se mu měl omluvit, neboť vidět člověka, kterého práce baví je dnes již víceméně pohádkové téma.
Nakonec nelze jen ocenit neutuchající snahu z kdysi industriálního areálu na odstřel udělat kulturní i společenské centrum, které má ambice přitáhnout mnoho lidí, jež jsou uhranuti s „kdysskou“ hanbou „černého srdce“ republiky.

zpět na stránku Industriální lokality