Za opěvněnými kostely (část první): Nosislav, Židlochovice

Zmínka exkolegátka o opevněném kostele v Kurdějově je toho příčinou, že se vydáváme vlakem do Hrušovan u Brna. Vlak nás odváží do námi zvolené cílové stanice, procházíme podchodem a jímáme se vyhledat mapu, dle které bychom se do Nosislavi, kde se nachází jeden z opevněných kostelů, mohli dostat. Choť má zrak jako ostříž, tudíž zatímco já zírám do slepé mapy u nádru, můj doprovod již ukazuje, kde turistická značka je a kam bychom se měli vydat. Jdeme uličkou, které se vyhnulo 21. století, kdoví, možná i to předešlé. Unavená stavení i baráčky jsou rozmilé. Dostáváme se na východní cíp Hrušovan, přemosťujeme se po lávce, jež se pne přes potůček, jenž je naplňován žabími symfoniemi, do polí.

Poprvé v Židlochovicích

    Dostáváme se k zámeckému oplocení. Na „přelezu“, který mi evokuje vzpomínky na žebře v hukvaldských oborách, již jeden z rodinky vyčkává, že „tudy to bude určitě kratší...“ Jeho radou se řídíme, přelézáme plot a noříme se do zámeckého parku. Po několika stech metrech se před námi objevuje dřevěný plůtek s brankou, za níž nám svá záda „ukazuje“ židlochovický zámek. Nejsme vítaní ni chlebem, ni solí. Nejsme dostatečně a noblesně oděni. Dnes tady mají zámeckou slavnost – svatbu. Není nám řečeno, abychom se přidali, proto pokračujeme dál, abychom spatřili nám dosud neznámý opěvněný kostel.

Vítejte v Nosislavi s opevněným kostelem

    Vydáváme se směrem k Nosislavi kolem hlavního tahu. Chodník však na hranici obce končí, nezbývá než přejít cestu a vyhledat vlídnější stezku pro pěší. Žena obrací oči v sloup a mele cosi o ztracení se. Má snad pravdu? Jakousi představu, kam bychom měli jít, mám, tudíž nevím, co zavdalo důvod k panice. Asi budu muset svému doprovodu koupit průvodce s jasným vzkazem na zadní obálce NEPANIKAŘTE!
Vedlejší cestou, která slouží dnes spíše jako spojnice mezi zdejšími vískami a zahrádkářskými koloniemi a jež je také součástí vinařské cyklistické stezky, si to rázujeme sobotním horkým polednem.
Je čas pokračovat, za několik málo minut vstupujeme do vesničky jménem Nosislav. Najdeme Koumáme místní stavby, taju pohledem na příjemné vinné sklípky a tajně se těším na to, jak bude opevněný kostel vypadat. Počítám, že tudy půjdeme i cestou zpět, proto je nefotím. Aby ses, chlapče, nepřepočítal.
Stanoveným cílem v Nosislavi je opevněný kostel sv. Jakuba. Podaří-li se, tak také tamější vodní tvrz. Prvně se jímáme prokoumat opevněný kostel. Nejprve se jdeme podívat přímo k němu. V jeho nejbližším okolí jsou hroby, jejichž místo je omezeno vystavěnými hradbami. Na chvíli se zde pozastavíme, pomneme pomíjivost času a života. Následně jdeme kostel a jeho hradby posoudit zvenčí. Pod bedlivým dohledem sv. Nepomuka dodržujeme dekórum, tiše jako pěny se obdivujeme této zajímavosti.
Protože tu je ještě vodní tvrz, dospíváme k názoru, že bychom ji mohli zmerčit. Na návsi je mapka vesničky, na které se zorientováváme a vyrážíme k ulici Na Tvrzi. Objekt je v soukromých rukách, tudíž pro turisty nepřístupný. Kdo nás tady vítá, jsou psi s vyceněnými zuby. Hrdinně předhazuji svou ženu jako návnadu a rychle z místa činu mizíme.

Podruhé v Židlochovicích

Po příjezdu do Židlochovic se z autobusového nádraží vydáváme k centru. Snad nebudu mít tak blbý nápad, abychom si cestu do Nosislavi dali ještě jednou. Jsem sám v sobě klidným, poněvadž tentokráte – když už jsme zde – cílem č. 2 je Akátová rozhledna. Jen najít tu správnou cestu...
Ještě před započetím dobytí věže je nutné se občerstvit, následně najít turistické informace a doptat se, kudy tudy na rozhlednu. Instrukce i „příbalový leták“ dostáváme, ztráta kontroly ni směru by hrozit neměla. Cestou míjíme nejen studánku, ale také sv. Jana, který snad našimi kročejemi bude držet ochranou ruku. Meze jsou porostlé divokými růžemi. Že bychom se blížili k Růžence? A prý že na vrcholu je Akátová rozhledna. Stále hlouběji do mě vnikají pochybnosti.
Dostáváme se na hřeben a hle – dřevěná stavba, ze které bychom mohli spatřit světa kraj, se jako nějaká parádnice předvádí v celé své kráse. Zbývá již jen pár kroků a my se jí můžeme kochat z nejbližší možné vzdálenosti, taktéž vylézt i na její korunu. Nahoře dle směrovek nasísáme do Rakous, jinde se můžeme podívat na dukovanský atomový hřib či se mrknout, jak to vypadá s obléhaným Brnem Švédy.
Po zjištění aktuální situace, momentálními dějinnými událostmi pomalu, ale jistě sestupmo dáváme se zpět k Židlochovicím. Stejnou cestou, odkud jsme přišli, se zjevujeme na autobusovém nádraží. Z automatu, na kterém jsou k nalezení nejen informace spojené s dopravou, se dovídáme čas linky, jež nás má zavézt zpátky do Hrušovan, odtud opětovně vlakem domů.

zpět na stránku Tuzemských výletů