Brněnské dělnické kolonie
Není libějšího pocitu, než se po x 
letech vrátit do dob idealizovaných (hlavě to ale nepřehánět). Krom hradů a zámků, které obývala bohatší sorta lidí, jistým způsobem přitahují i „osidla“ plebejské třídy, nižší i té nejspodnější. A kde jinam si zajít, než do podhoubí a čtvrtí, kam se málokdo krom tehdejších samotných obyvatel odvážil? Do dělnických kolonií (v tomto případě brněnských). Připusťme si krutou realitu, že druhdy punkové heslo „...když chceš stavit, musíš bořit...“ již není pouze ustupování novému, modernímu – je to touha „...vytřískat co se dá...“ a staré rovná se nevhodné. Bestia triumphans.
Dnes je snad návštěva kolonií, pokud nezmizely úplně z povrchu zemského, skoro až dětinskou radostí či návratem do dob nostalgických, dávno minulých. Škoda převeliká, že „dělnická ghetta“ schází na úbytě a mizí jako pověstné „houby po suchu“. Kéž by platilo, že hesla jako „staré musí ustoupit novému“, resp. nejinak poetická glosa HNF v písni Dům na demolici, patří do starého železa a dob odnesených časem, či že už neplatí vůbec...
„Starej boří dynamitem/novej staví s atom krytem
Sutiny, co zbyly z toho/v prachu, dýmu mizí všechno
Rozpadá se od základů/starý trámy prohnilý
a těžký lana od buldozerů/pak tam novej postaví...“
Trochu patosu na začátek
Naštěstí jsou lidé, kterým daná místa učarovala, objekty koupili, starají se o ně a původním lokalitám „na odpis“ vdechli nový život, novou atmosféru a novou naději. Je stále ještě pár míst, která lze navštívit a alespoň na chvíli uniknout realitě dnešní uspěchané doby krátkým zastavením se, pokocháním se dávnou atmosférou, dějinnou nuzností, která byla příčinou, že malý prostor byl přeplněn bezpočtem lidí, kteří hledali střechu nad hlavou. Převážně v místech, jež nebyla finančně náročná. Toť možný důvod, proč je s to pozorovat podobnost s ghetty židovskými. Nemálokrát lze nějakou tu souvztažnost vypozorovat – na omezené ploše vystavět co možná největší počet baráčků, místností i pater plus nuzné podmínky žití.
Kdysi místa k opovržení, dnes možná jeden z taháků pro turisty. Snad jen neustálý pocit opovržení něčeho nižšího a nuzného je příčinou toho, že dané lokality nejsou zprostředkovávány turistickými centry a jejich zašlá sláva zůstává dosud neobjevena. Na druhou stranu – není to nakonec i výhodou, že výpravy do těchto míst se nestávají davovým šílenstvím? Podobně jako kdysi poplivaná a přezírána krása fabrik a industriálu obecně, v dnešních časech začíná se projevovat jako jedna z příčin, proč se mnoho lidí vypraví do „království nuznosti, špíny a ocele“.
Ti, kdož chtějí alespoň něco málo dávných časů okusit, mohou vyjít do svého blízkého i vzdáleného okolí, otevřít oči a zkusit vyhledat něco míst, která jsou stále ještě prosycena potem, velkým prádlem, levnými kořalkovými i pivními výpary, prolitou krví, hádkami a čekáním na další nekonečný pracovní den, který opětovně začne, sotvaže skončil. Lidé, kteří touží alespoň na chvíli tyto pocity zakusit, mohou taktéž vyjít do areálů zarůstajících býlím a dosud nebyly rozšmelcovány hladovými tlamami bagrů a jiných strojních zařízení, jež jsou pomocníky a otroky k obrácení dávných svědků minulosti v novodobě vyfejsliftované představitelé moderních zítřků...
Ticho, klid a spokojenost nechť doprovází všechny ty, kdož neodvrací svůj zrak a dokáží najít krásu i v zaprášených a unavených stavbách, které si i přes různé módní trendy zachovaly svou atmosféru a „vlídnou tvář“...
Brněnské (nejen) nouzové kolonie
Písečník, Olší - autenticita sama
Černovičky, Podstránská - nejstarší brněnské „nouzovky"
Zarybec - kolonie dnes už bez rybníků
Kamenka - nejznámější dělnická kolonie
Slatinka/Malá Slatina - ostrov v průmyslové zóně
"Nenouzovka" v Maloměřičích a na Dolnopolní
Mimobrněnské dělnické kolonie
zpět na stránku Tuzemských výletů
