Moravský Krumlov ještě se Slovanskou epopejí

    A jede se na rodinný výlet! chce se zvolat, když se rozhodujeme, že bychom se mohli jet pokochat nejen městem, ale také vystavenými exponáty v daném místě – v Moravském Krumlově. Vyrážíme tedy já, moje přítelkyně a v neposlední řadě také moje rodička, která by ráda viděla rozměrná plátna pana Muchy. Sám jsem zvědav spíše na město, jestli bude alespoň částečně „sahat“ jeho českému protějšku „po kolena“.

Dojíždíme na železniční stanici, a protože jsme na výletě, byla by škoda opětovně použít dopravního prostředku k přiblížení do centra. Volíme tudíž cestu po vlastních – kdybych věděl, jak je daleká, zřejmě bychom se prvotně rozhodli jinak. Nicméně vyrážíme na cestu, která je tvořena kočičími hlavami a míjíme pole osetá hrachem. Jak tak pozorujeme vyrašené rostlinky, dostává se v našich hlavách konkrétní představy, kdepak se to vydáme zhruba tak za měsíc. Nyní tedy pokračujeme směrem ke Krumlovu, míříme k poutní kapli sv. Floriána. Dovnitř se však dostat nelze, nezbývá než tuto církevní památku obdivovat zvenčí. Ale i tak je to příjemný pohled. Z planiny, na kterém kaple stojí, se nám taktéž naskýtá pohled na město, které nám leží u nohou.

Abychom do Krumlova mohli dojít, čeká nás sestup od vrcholu Spielberg k řece, která dole protéká a následně opětovné funění do kopce, které ovšem již tak náročné není. Každopádně do města se dostáváme a shledáváme, že půvabných zákoutí jako v českém jmenovci se tady nedočkáme. Možná to je také tím, že na konci války bylo historické centrum skoro vymazané z povrchu zemského. Jsme teď na náměstí, jehož autobusové nádraží nechává vzpomenout na doby dávno minulé a snažíme se dostat k zámku, abychom se mohli poobdivovat Muchovými majstrštyky. Přicházíme nevhod, jelikož ke kasám se dostáváme v době, kdy začíná čas obědový – to pro průvodce, my se béřeme k zámecké bráně, následně náš směr stáčíme do přilehlé restaurace, kde naplníme naše žaludky.

Vzhůru na Slovanskou epopej

Po vydatném obědě a jeho zaplacení se vydáváme zpět k zámku. Tentokráte již štěstí máme, neboť pokladna otevřená je, byť je obležena – jako chlebíček – dalšími lidmi. Ještě před počátkem exkurze se jdu oddrenážovat, aby to ve finále neschytala rozměrná plátna. Chodíme z místnosti do místnosti, obdivujeme su tu legendám, tu historicky podchyceným událostem. Přesto jsme s vystavenými exponáty spokojeni. Dokonce máme tu čest pokochat se i prvními československými známkami, kterých je pan Mucha autorem. To je však již opravdový konec prohlídky, míříme zpět ke kasám, kde si nakupujeme pár materiálů vztahující se ke stálé výstavě. Venku je nevlídno, jelikož prší, vyčkáváme příznivějšího počasí, abychom mohli ještě prokoumat okolí zámku. Kór k zámku – oprýskané omítky dávají stavbě unavenou vizáž, že se až ani věřit nechce, že by uvnitř mohlo být něco takového jako muzeum... Každopádně šňůry vody se umírňují, vydáváme se do parku, který zevrubně procházíme, na to míříme směrem ke starému židovskému hřbitovu. Déšť opět sílí, takže cestu směrem k Ivančicím zavrhujeme. Příště snad.

Na místě posledního odpočinku

Posledním místem – ne našeho odpočinku – se tak stává hřbitov. I před padající kapky je jeho atmosféra pěkná. Možná dnešní počasí dává krchovu novou dimenzi. Bohužel – pro místní „obyvatele“ – se na místo dostávám já a i přes urgence a upozornění jak mé milé, tak také maminky se mi podaří nechtěně pár šneků rozšlápnout. Hřbitov se stává posledním místem odpočinku nejen pro lidské jedince, ale také pro pár plžů, které v přerostlé trávě nestačím rozpoznat, za což se jim také omlouvám.

Vypadá to, že díky nevlídnému počasí už tu není co dělat, pomalu se vracíme stejnou cestou, tj. kolem „Růženčina“ zámku, přes náměstí, výšlapem k poutní kapli, obšlapáním několikerých kočičích hlav a pohledem na hrachové pole, k železniční stanici. Déšť opět řídne, ale to nás rozhodně nepřesvědčuje k tomu, abychom se vrátili zpět do města a po turistické trase došli do Muchova rodného města.

Vlak přijíždí a my se s moravským dvojčetem Českého Krumlova loučíme a necháváme jej za našimi zády.

zpět na stránku Tuzemských výletů