Toulky Rožnovem pod Radhoštěm - sorela (architektura 50. let na Valašsku)

    O rožnovské architektuře, potažmo valašské – té modernější – se nádherně věnoval v Šumných městech žasnoucí architekt Vávra. Zmínil v nich hlavně dvojdomky v místní čtvrti Bučiska. To je tam, co je možné pokochat se také skokanským můstkem a zimním stadionem. Vítejte tedy v Rožnově pod Radhoštěm.

Skvost u rožnovského skanzenu?

V případě, že se nacházíte na Valašsku a zachce se Vám nostalgicky zavzpomínat na doby ne-dávno minulé architektury (konkrétně té z padesátých let), nemusíte jezdit až do šedesát kilometrů vzdálené Ostravy a její proslavené čtvrti Poruby, protože „miniaturizací“ sorely je možné se pokochat i nedaleko valašského skanzenu, konkrétně ve čtvrti ohraničené ulicemi Čechova, Boženy Němcové a Julia Fučíka.
Bohužel moc informací jsem na internetu nenašel –  přesněji žádnou, což je docela smůla. Budu se tedy držet pouze pocitů, které ve mně toulky výše zmíněnou čtvrtí zanechaly. Počátek čtvrti z dob „kupředu levá, zpátky ni krok“ je uvítání návštěvníků přenecháno osově souměrným domům s arkádami. V přízemí domů jsou obchody, v horních patrech bych očekával byty. Stejně tak jako v porubské čtvrti. Dále s mou rodičkou valíme na ulici komunistického mučedníka „Juldy Fuldy", kde je možno spatřit cihlové patrové domy, které snad byly postaveny pro dělníky bývalé Tesly. Protože mám svým způsobem pro tuto architekturu slabost, opět – stejně jako v Ostravě – procházím tímto územím se zatajeným dechem. Je pravda, že místní asi kroutí nevěřícně hlavou, že se jímám aparátu zrovna tady, když Dřevěné městečko, Valašská dědina a Mlýnská dolina je jinde (jen o pár stovek metrů směrem východním), ale co naplat. Jsme snad jedinými turisty, kteří se vydali do těchto míst. Pohledem na vchody do domů vidíme sgrafita evokující valašské motivy, ovšem díla páně Kobzáně nenacházíme. Nevlídné chladné počasí nám nedovoluje přílišného rozjímání, přesto se snažíme prolézt a zhlédnout vše.
Dostáváme se také k zmenšenině „vítězného oblouku“, jeho slavobránou procházíme a pomalu se vracíme na náměstí. Ještě před opuštěním dělnické čtvrti vystavěné ve stylu sorely mé oko zachycuje pop-artový výjev banánu. To je jeden z posledních uměleckých artefaktů, který našemu výletu dává definitivní vale.

zpět na stránku Tuzemských výletů