Výlet Slavkov u Brna - Letonice - Bučovice

Asi před rokem se mi v hlavě uhnízdila myšlenka na pěší výlet ze Slavkova do Bučovic. K dané túře jsem se dostal téměř po roce.

Počátek výletu ve Slavkově u Brna

    Se společností „vlaky jedou, auta stojí“ dojíždím do Slavkova u Brna a na železniční stanici započíná sedmnáctikilometrový výšlap. Snad jsem nepřecenil své síly. Před vlakovou stanicí se napojuji na turistickou značku, kolem autobusáku si to štráduji do centra. Zaujimají mě rekonstruované historické budovy na místním náměstí, já se však šinu mimo lufťáky exponované místo a zabočuji do ulice Za Branou. V její blízkosti se nachází synagoga a nějaké unavené budovy, které mají háv předtotalitní omítky. Některé ukazují na odiv pouze své kostroví. Severním směrem, který nacházím dle lišejníku na uličních lampách, se dostávám k zámecké zdi. Od ní už je to jen kousek k zámku samotnému a na Palackého náměstí. Protože jsem tu sám, odpouštím si čumendu na „život na zámku“. Golfové hřiště nemá cenu poctít svou návštěvou, protože jsem si svůj vercajk na odpalování míčku tentokráte s sebou nevzal.
Navazuji na zelenou trasu, která by mě měla dostat do vzdálených Bučovic. Ještě před odbočkou ke sv. Urbanem za Slavkovem se vydávám po hlavní cestě, abych se podíval k místnímu židovskému hřbitovu. Cestou uvažuji, jestli se tam nedostanu v poloze ležmo, poněvadž provoz tu je docela čilý. Přicházím k hřbitovnímu plotu po svých, vítá mě tabulka s nápisem „Vstup na vlastní nebezpečí“. Jako „killing joke“ dobrý, ale na bráně je řetěz s visacím zámkem, na který by byl hrdý i nebožtík Vicious.
...Vracím se zpátky ke sv. Nepomukovi a začínám stoupat podél křížové cesty k výšinám. Na jejím konci by měla být kaple Svatého Urbana. Začíná ze mě kapat pot, vrchol je však dobyt. Pohledem ke kapli zjišťuji, že zde nejsem sám. Trio lidí ve zralém věku se kochá pohledem na Slavkov.

Přes Lutrštrék k "Donnie Darkovi"

    ...Od kaple to dle instrukcí valím podél poli se slunečnicemi. Uvažuji nad tím, jestli je tato plodina tento rok nějak dotována, když je jí vůkol tolik. Z mezipolí se dostávám na silnici asi třetí třídy, která mě má dovést k Lutrštréku a Paní Marii Sedmibolestné. Než však k danému kostelu dorazím, překvapení pro můj zrak je neobvyklé množství zaparkovaných a udržovaných „vejtřasek“
...Mám se obávat, když zjišťuji, že některé značky jsou přebarveny, jezdecká stezka je uzavřena, nápis na zemi hlásá něco o smrti. Vzpomínky na Záhadu Blair Witch ožívají. Nebo je to předzvěst pověstného mlýnku na maso (masomlejnu) z Pikniku u cesty bří Strugackých? Otázka visí ve zduchu: Projdu?
...Zelená značka je vidět, jdu tedy dobře, mohu pokračovat. Další značení oznamuje, že za 30 metrů mám odbočit doleva. Pokračuji požadovaným směrem, ovšem další značky nenacházím. Jdu alespoň na chvíli po jezdecké trase, ovšem pak přeci jen se navracím a zkouším se podívat na cestu, která se zřejmě vine po hřebenu svahu. Ovšem ani zde nic zeleného nenacházím, jdu zpět na jezdeckou trasu, trhám mirabelky. O občerstvení je tedy postaráno, hlady nezemru. Syfilidou taky ne...
Na hřebenovku se dostávám a setkávám se s turistickým značením, které by mě mělo dovést do Letonic. Zašmodrchaná stezka mě zavádí do lesa, kde se objevují podivná stvoření. Je to přerostlá veverka nebo dokonce  suchozemská (lesní) kapybara? Utírá si svůj ksichtík tlapkami, já se snažím vylovit fotoaparát, že bych tohoto tvora mohl zachytit. V podřepu si všímám, že se podivný tvor rozběhl přímo proti mně. Že by si předtím utíral řezáky po menší svačince a já se mám stát jeho hlavním chodem? Vstávám, tvor se rozběhem ke mně blíží. Nakonec se zastavuje, zjišťuje, že nejsem nejmenší a vrací se zpátky na místo. Pak mizí do lesní vegetace. Teď si uvědomuji, že záhadným tvorem byl zajíc. Že by Donnie Darko v reálu?

Konečná v Bučovicích

    ...Dostávám se Příhonem do Bučovic. Na náměstí Svobody si všímám kašny. Necivilizovaně se rozhoduji spláchnout prach z cest na mým nohách v její blízkosti, aby na zámeckém plese nedělal ostudu.
...Všímám si zámeckého areálu s čtyřvěžovým zámkem, který zvenčí obhlížím. Když už jsem došel až zde, nahlédnu na zámecké nádvoří, které ve mně evokuje vzpomínky na zámek v Lešné, či podobnou stavbu v Rosicích, kterou jsem navštívil při výletu do mikroregionu Kahan.
...Cestou k nádru míjím jakousi nespecifikovanou hospodu, punkové grafiťácké básnění na unavené stavbě, kochám se restaurací U Žáby. Síla vůle (nebo sila vola) ve mně vítězí nad představou orosené číše s pivem, mizím do čekárny, kupuji si strojové kafíčko a lístek na vlak.

zpět na stránku Tuzemských výletů