Hoří, má panenko - je na (hasičském) plese nuda?

    Opětovně se budu vracet k pohledu „pod kůži“. Opětovně to bude návrat do šedesátých let. Rozdíl bude jenom v tom, že tentokráte středem zájmu nebude atomizovaná entita českého národa (jedinec nebo rodinka), ale sama česká společnost. Film Miloše Formana Hoří, má panenko se zadírá jako tříska do škáry diváctva, kteří jsou hrdi na to že jsou Čechy.

    Nemilosrdný pohled, cynický náčrt české nátury. Tak se snad dá popsat Formanovo filmové dílo Hoří, má panenko. Ne není to opěvování kdysi tak ohraného rčení „zlaté české ručičky“. I když – může taktéž být. Manuální zručnost je však ve 20. století nahrazena vyčůraností a hrabáním si na vlastním dvorečku, respektive do vlastního dvorku. Ono další pomyslné zvolání „kdo neokrádá rodinu, okrádá stát“ nepatří pouze na smetiště dějin, ale přežívá do dnešních dní. Jak je smutné, možná až nepochopitelné, že podvodníci olbřímých rozměrů jsou většinou považováni za – nedej Bože – Jánošíky a hrdiny. Zkrátka za chytráky, kteří vránu zbavili sýra, aniž by oni sami uměli létat. Sice opěvování a stavění piedestalů může být, ale měli bychom si prvotně uvědomit, že zmizelé jmění není zrovna státní. Pokud ano, pak se objevená díra musí zasypat. O tom, z čích zdrojů k „zalepení“ dochází, nemusím dále rozpitvávat. Z tohoto pohledu hrdina stává se zatracencem...

O defraudaci a rozkrádání majetku vypovídá Formanův film Hoří, má panenko. Laboratorní vzorek české reprezentace se „smrsknul“ na účastníky hasičského bálu. V mysli se mi ozývá text frýdeckomístecké Prouzy „...kravaty, úsměvy, parfém/každý se bavíme po svém...“ a skvěle vykresluje volbu královny krásy, pomalu mizející ceny z tomboly a rozloučení se s hasičským „náčelníkem“.

Ačkoliv film Hoří, má panenko vznikal před více než 40 lety, přesto až mrazí z objevu, že se zase až tam moc nezměnilo. Snad jenom kulisy kolem nás.

zpět na seznam oblíbených Filmů