Musíme si promluvit o Kevinovi - zfilmované "no feelings"?

    Je možné, aby lidský jedinec žil jen pro zlo, destrukci štěstí jiných lidí zasvětit svůj život a svou životní pouť vybarvit pouze odstínem černé a bílé? Skoro to tak vypadá, že o takovém životě je film režisérky Lynne Ramsayové Musíme si promluvit o Kevinovi.
    Ne, nejedná se o zapomenutého milinářského synka z New Yorku, kterého rodina jedoucí na dovolenou zapomněla nějak přibalit s sebou. Tento film je z jiného ranku než toho komediálního.
Bylo mnoho filmů věnujících se pohnutek i motivací pachatelů trestných činností i s nejhorším možným následkem – smrtí, ale film Musíme si promluvit o Kevinovi se prvotně věnuje přeživším a rodinným příslušníkům, v tomto případě matce. Nenávist, kterou si okolí „vylívá“ právě na jedné z taktéž poznamenanou obětí svého tyrana, je až děsuplná. Z obou dvou stran – matka se děsí jakékoliv kontaktu s obyvateli svého okolí, společnost ji to na oplátku vrací tu skrytou, tu plně vyjevenou šikanou. Z obětí se stávají pachatelé. Kdo za tím vším ovšem stojí, co je příčinou takového postoje lidské smečky, která se chce mstít pouze na osobě zahnané do kouta?
Spokojený pár, kterému se narodí první potomek, syn. Počátky filmu Musíme si promluvit o Kevinovi skoro evokují Werichova Františka Nebojsu, protože Kevin téměř vůbec nemluví a již od prvotního počátku rodinného vztahu s jeho matkou něco skřípe. Kde se vzal odstup, snad i naštvanost a totální ignorace k osobě své rodičky. Že by komplikovanější, neradostný porod předjímal životní náhled, možná i krédo malého Kevina?
Kevinův otec se však ve svém synovi vidí, vzhlíží se v něm a jde mu ve všem „na ruku“. Zlomyslnosti i rádoby mimovolné katastrofy jsou připisovány náhodám, po promyšlených a cílených destruktivní činnostech propočítaných do nejmenšího detailu nelze také přemýšlet jinak. Vždyť děti tak kruté přece být nemohou.
To, že se nezastaví před nikým a před ničím, je nevyhnutelné. Hlavou rodiny se nestává matka či otec, ale nenápadně je králem domácnosti pouze Kevin. On rozhoduje o tom, zda rodina fungovat bude, či „kdo to zase odskáče“. Jen matka, která dala Kevinovi život, ví, že něco není v pořádku a že na svět přivedla „zrůdu“. Že by byla hlavní postava Musíme si promluvit o Kevinovi nositelem sexpistoláckého poselství „no feelings“?

zpět na seznam oblíbených Filmů