Werner Herzog: Aguirre, hněv Boží - do nitra šílenství

    Ne že bych filmů od Wernera Herzoga viděl přehršel, ale tento – Aguirre, hněv Boží – se může započítávat k jedněm z nejlepších, co vůbec natočil. Je však pravdou, že jsem neviděl ani třetinu jeho tvorby... Jaké štěstí, že jsem měl možnost vidět dílo výše zmiňované v Projektu 100.

    Příběh hledání pověstného Eldoráda, conquistadora, prohlubujícího se šílenství, přehnanou víru v Boha i sebe a zároveň metaforické zrození „vůdce“ se vším; vzestup následuje pád. I když je film z počátku sedmdesátých let, přesto by se dal považovat za nadčasový. Minimum kulis je nahrazováno divokou krajinou džungle. Její zhnusený „škleb“ se postupem času zrcadlí v tváři Aguirreho, který chce za každou cenu bájný poklad najít. Kvůli této touze bere do rukou nejen svůj osud, ale rozhoduje se ke vzpouře a svým despotismem a krutostí se se zbylými druhy a svou dcerou vydává na cestu, která je lemována smrtí a korunována šílenstvím.

Jak se posedlost v Aguirreho nitru usídluje, „šupiny v očích“ zarůstají. Sám „vůdce“ si neuvědomuje postupné vzdalování se svým druhům, kteří ve finále neprojevují touhu po bájném pokladu, ale chtějí jenom kruté „zelené peklo“ přežít. Co je však horší, Aguirre ztrácí svou dceru, následně sebe sama a jeho vládkyní stává se Šílenství. Pokud člověk dojde za určitý bod, těžko se odtud vrátí zpátky. Cesta za bohatstvím se proměňuje v lidskou apokalypsu...

A propos. Jistě nebudu první, kdo se vyjádří o tomto filmu ve stylu, že se jedná o předchůdce Coppolovy Apocalypsy, kdy další hlavní postavou filmu je prostředí samo. Stejně tak to platí v Herzogově filmu, neméně tak o Klausi Kinském, který buďto opravdovým hercem byl, nebo byl hereckým šílencem? Neposlední možností může být, že Kinski byl opravdu geniálním šílencem/hercem...

zpět na seznam oblíbených Filmů