Hra na pláč - film proti všem dogmatům?

    Další z filmů, jenž jsem prvně viděl a hltal drahně let zpět. Je pravdou, že tehdy mi z toho vůbec nic nedocházelo, snad jen překvapivý závěr a odhalení, který byl v té době šokujícím. Hra na pláč Neila Jordana se mi před zrak opětovně dostala asi o 16 let později.

    Na samotný film Neila Jordana se dá nahlížet několika způsoby. Prvním může být suché konstatování faktu, který se na světě děje dnes a denně – sociální, nacionální i politické rozbroje (téma neomezené jen na konkrétní region, ale globální problém). Dalším úhlem pohledu může být „stockholmský syndrom" v opačném gardu – lidská soucitnost ze strany únosce k unesenému. Třetím tématem filmu by se dala definovat zavázanost k organizaci, se kterou osoba sváže svůj osud. V tomto případě nezáleží na tom, jestli se s narůstajícími letokruhy na „kmenu stromu života“ dostaví přesvědčení na kdys chlebodárkyni azylu „alespoň někam patřit“, že sdílené přesvědčení již dávno odnesl čas (nezáleží na tom, jedná-li se o mafii, teroristické organizace či pravicové/levicové bojůvky obdivované v mládí). Ve Hře na pláč je náhled na krédo, že „jednou členem, navždy členem“ – nic jiného neexistuje. V neposlední řadě – snad i nejsilnějším poselstvím filmu – je přenesení se i přes ortodoxní křesťanské klišé, které nezná žádnou odchylku od neměnného dogmatu.

Pro některé jedince by měl být tento film „povinnou četbou“, aby konečně pohlédli na dnešní, moderní svět. Nejsme přece ve středověku, aby se kdokoliv, kdo se nějak vyčleňuje z lidského stáda (zjev, sexuální orientace, pohled na svět), měl považovat za devianta, za osobu, která mezi „normálníky“ vůbec nepatří, a nejlepším způsobem, jak se s takovými osobami vyrovnat, je „uzavření do ústavu a odhodit klíč". Odbočil jsem trochu, uznávám, zpět k posledním několika větám o Hře na pláč.

I když je děj Hry na pláč umístěn jen a pouze na území Spojeného království, lze vypozorovat, že daná témata se dají naroubovat na jakýkoliv region. Zřejmě jsem zapomněl dodat, že zajímavý děj a pohled na jednotlivé aspekty až „sektoidních“ rozměrů je vycizelován milostnou zápletkou a dobovou hudbou, která k atmosféře padne jako „prdel na hrnec“.

zpět na seznam oblíbených Filmů