Film Před deštěm - filmové povídky o konci divného století

    Někdy se to tak přihodí. Náhodou zhlédnete film, síla sdělení je větší hydraulického svěráku, skrz zrovna proběhnuté obrazy nějak zapadne název filmu. Hlavně v případě, když je filmů podobného ražení více, ovšem všechny se stejným poselstvím. Pásmo filmů s tématikou Jugoslávie na počátku 90. let. Děj stále usídlený v hlavě... Náhoda však tomu chce, že jsem opět viděl hýbající se obrázky s názvem Před deštěm.

    První dvě kratší povídky filmového triptychu Před deštěm mi pomyslnou žárovku nad mou hlavou nechávají stále zatemněnou. Až poslední příběh o návratu domů, zpět na rodnou hroudu, opětovné navázání na vytrhané kořeny, zpřetrhaná pouta jak rodinná, tak také přátelská. Toto jsem někde viděl, tento mustr příběhu je mi nějak povědomý. Vzpomínková lampa nad mou hlavou začíná se pomalu rozžínat. Je to jeden z dílků pásma filmového klubu, který se bez pardonu, s mrazivou otevřeností chce vypořádat s lidským prevítem – válkou a národnostními konflikty. A nebojím se říci, že se filmu Před deštěm toto podařilo.

Je možné, aby kouzlo, co fungovalo před ne až tak vzdálenou dobou, najednou vyprchalo, přátelské poplácání vystřídalo plivnutí do tváře, které končí až smrtí? Je možné spojit dávno rozdělené nestrannou osobou, která se na místa svého spokojeného jinošského životního cyklu po několika letech? S konzistentní kapaliny se teď nadmíru jasně oddělil olej od vody. Hranice jsou jasně dané, další promíchání v jeden dlouhodobě trvající celek nehrozí. Za vše špatné je zodpovědný soused opačné víry, ačkoliv na mrtvolu u mých nohou kape krev z mnou třímaného nože. Stačí zvolat „To on je vinen“ a soukmenovci se chopí odplaty. Nač se pozastavovat nad jasnými důkazy, když nepřítel je znám? To vše a ještě něco navíc je k nalezení ve filmu Před deštěm.

Odpovědí tak může být filmová mantra „čas nikdy neumírá, ani kruh není kulatý“.

zpět na seznam oblíbených Filmů