"Ponarozeninový" výlet do Krakova a Věličky
Zahraniční výlet tentokráte do Krakova... Vstáváme v sobotu ráno o ¾ na čtyři. Sice nám nikdo do spánku nechrápal, špuntíky se použít nemusely, ale unavené tváře a těžká víčka nevypovídají o tom, že by se jednalo o den nepracovní, relaxační. Buď jak buď, o páté stepujeme před Grandem a opět srážíme věkový průměr. Holt, brzo ráno vstávají snad jen důchodci, řidiči a my – a do hajan jdou ožralové a pařmeni (stejně tak jejich ženská opozita). Věkový průměr však – jak se následně ukáže – nebudeme srážet pouze my.
Krosnu hážu do podpalubí, do kajuty beru pouze báglík a novomanželku. To samozřejmě až po příjezdu busu ze Žďáru a seznámení se s průvodcem – Mojmírem, aka Quasimodem. Jen marně vyhlížíme Esmeraldu. Buď je kaput, nebo si přispala. Opouštíme tedy Brno a valíme po D1 směrem na Kroměříž. Do polospícího busu průvodce kvituje betonárskou výzdobu napoleonských zásobníků, následně se rozplývá nad krásou kroměřížských zahrad, když autobus krouží po obchvatu Kromclu a jediné, co lze spatřit, je průmyslová zóna a budovy v ní umístěné. O půl sedmé se autobus objevuje před přerovským Albertem, nastupuje šestice „učitelek“ a Mojmír se opětovně chápe mikrofonu. Upozorňuje na podnik Kazeto, dle jeho slov nefunkční, i když Týden dva týdny starý (t. č.) se ve článku zmiňuje o jistém panu Hučínovi, který se o daný podnik stará...
Pokračujeme tedy na sever. U Lipníka z průvodce vypadává další svérázná perla - „Helfštýn je největším hradem v ČR...“ Pokud na Moravě, budiž, ale pokud jsou v autobuse Pražáci či Krumlováci, jistě se jim v kapse kudla otevírá a nohy se jim svírají v pěst.
(...)
Krakov nás vítá
Do středu města jdeme zároveň s výpravou. Ještě než se dostaneme ke staré univerzitě, míjíme „banksárnu“, kterou vyfotím, až se budeme vracet. Na nádvoří Jagellonské univerzity se celé osazenstvo (až na pár výjimek) ráčí skrápět křesťanskou půdu, já se také nežinýruji a grófsky odhazuji hajzldědkovi, který vypadá jako Norbert Lichý z Bezručova divadla, padesát eurocentů. K mému překvapení mi s uctivými díky vrací 20 centů zpět, že jináč bych si použití WC přeplatil. Vyrážíme tedy na Hlavní náměstí k Súkenici.
(...)
Toulky k Wawelu a zpět na Hlavní náměstí
Přes Malý rynek se opět dostáváme k Súkenici a míříme na královský hrad – Wawel. Přes letmou prohlídku areálu, se od grupy trháme, volíme místo a čas na občerstvení a procházíme katedrálou, která je volně přístupná; pouze co se financí týče, lidí je tu totiž jako sraček. Jedno mačkací kolečko stačilo, a tak se rozhodujeme „vyčendžovat“ peníze a porozhlédnout se po starém městě.
Cestou na Hlavní náměstí zahlédneme mnoho příjemných zákoutí a do jednoho se rozhodujeme vlézti – jdeme tedy do pasáže. Jsme příjemně překvapeni snoubením se moderní architektury a jejími prvky s historickými zbytky a artefakty, které se tu ponechaly. Z labyrintu se dostáváme a kupujeme jakési rohlíky preclíkového tvaru a pití. Po opětovném projití tržnicí se rozhodujeme navštívit trubače a jejich prostor na věži. Po 239 schodech se dostáváme do místnosti, kde každou hodinu přilítá šíp, aby sólo na žesťový nástroj přerušil. Že tu indiánský projektil – šíp – lítá často, tak je tu opravdu přehršel lidí. Nejen že tu potkáváme turisty, ale přežijeme zde také letní bouřku, nebude poslední.
(...)
Na skok u Schindlera
Občerstvení ve formě švédského stolu je velice příjemné, opačným efektem je následný nedostatek na ploše stolku, protože se rozhoduji otestovat skoro veškeré komodity, které tu jsou k dostání a vidění. Každopádně snídani si vychutnáváme a zatímco ostatní přišedší výpravy opouští hotel i plac, my se ještě jdeme rozloučit s pokojem a vzít si nás materiál. V devět sedíme všichni v autobuse a za zády necháváme jak hotel, tak také parking.
První dnešní zastávkou má být Schindlerova továrna na smalt, ze kterého se údajně dělal nejen kuchyňský, ale také vojenský materiál. Míjíme Náměstí hrdinů gheta, kde lze s to spatřit několik desítek židlí, jako výtvarný artefakt k památce odsunutých židů v roce 43. Po sjezdu do tovární čtvrti si říkám, že mě to tady asi opravdu bavit nebude, protože přitažlivost industriality a tovární přívětivost ostravskou či brněnskou tady postrádám. Počítám, že to bude ztráta času.... Opak mě však překvapuje a nutí k pomyslné omluvě. To, co opravdu stojí za vidění, není tvář továrny, kterou nastavuje chcíplým turistům zevlujícím na příjezdové cestě. To, co mě vyráží dech jsou rekonstruované tovární budovy, které jako choulostivé květiny jsou ochraňovány v obřím skleníku.
(...)
Opouštíme tovární čtvrt a další zastávkou má být Kazimierz a zdejší židovská čtvrt. Autobus na chvíli zastavuje na hlavní strasse mířící k Wawelu, všichni jako Útvar rychlého nasazení v cuku letu opouští autobus. Průvodce nás naviguje na Širokou ulici, kde prohlídka pro nás všechny začíná. Choť ještě domlouvá rozvázání expedičního úvazku a zatímco ostatní pokračují v letmé prohlídce této čtvrti, my se začínáme kochat již v Rumuhově synagoze, ke které přiléhá starý židovský hřbitov. Po zaplacení vlezného inkasuji jarmuli a žena šátek, aby mě svými odhalenými ramínky příliš nerajcovala.
(...)
Procházka Kazimierzí
Pokračujeme v prohlídce této (dle fasád) ospalé části města. Velice příjemně a překvapivě působí kavárna Singer. Bylo by překvapivé, kdyby v kavárně tohoto jména nebylo možno spatřit alespoň jeden šicí stroj. Inu, neviděli jsme jeden stůl, na kterém by nebyl tento proslulý výrobek. Spíš jsme si lámali hlavu, kde se odkládají pochutiny, protože mnoho prostoru vedle hrnků s kávou a pivních lahví nebylo. Další příjemnou věcí či doplňkem, které bylo možno v této lokalitě spatřit, byly „kérky“, kterými se zdejší domy procházejícím lidem a turistům chlubily - „antifascist zone“ po včerejším maškarním průvodu pohladila na duši...
(...)
Průchodem se dostáváme na krakovský Montmartre, kterému vévodí hippiesovsky vyvedený „maluch“. Následující kročeje nás zavádí k opravenému areálu bývalých továren; detailnějším koumáním zjišťujeme, že se jedná o polskou alternativu plzeňské Techmanie. Ještě před tím však míjíme dům, o kterém by se druhdy punkoví členové XIII. století vyjádřili jako o „domu na odstřel“, na jehož vchodových dveřích je vyvedená silueta postavy – že by nějaký nešťastník?
zpět na stránku Zahraničních výletů
