První výlet do Francie - Normandie a Bretaň

    Po tradiční snídani, která nás bude po následujících 5 dní provázet, jsme se jeli podívat na jedno z nejkrvavějších bojišť I. světové války. Po lehkém zabloudění a následném návratu na správnou cestu jsme se dostali k památníku pole mrtvých, kde vedle sebe na věčné časy odpočívají křesťané vedle Arabů, Arabové vedle Židů a Izraelci vedle ateistů. Ačkoliv to musel být Saigon nezměrných rozměrů, atmosféra tohoto místa si jistojistě nevyrovnala s ještě otřesnějším místě na planetě Zemi – s polskou Březinkou. Nyní vypadá toto místo docela romanticky, všude stromy, zeleň a bílé památníky. Jsou zde však také umístěny pamětní tabule, které odhalují na historických fotografiích, jak toto místo vůbec vypadalo. To je již jiné kafe…

(...)

Turisté na vinici

Ještě před příjezdem do Remeše jsme se v kraji Champagne zúčastnili prohlídky zdejších vinic. Celá naše expedice (až na jednu ženu) se usadila do silničního vláčku nemajícího WC, ale to dosud nebylo až tak nutné využít jej. Mladá, sympatická, i když ne moc pohledná Francouzka (pardon) nasedla do mašinky, s ní aji náš průvodce, který následně přes mikrofon podával výklad simultálně překládaný. Po objížďce champagnských plání a vinic došlo na (pro většinu lidí) zlatý hřeb dne – ochutnávka a prohlídka vinného sklepa. Připadalo mi to, jako by se cestovka řídila heslem „chléb a hry“. Co už… „Kravaty úsměvy parfém, každý se bavíme po svém…“

            (...)

Monet "na katedrále"

Po odjezdu z Amiens jsme se valili ubytovat do Ruen, kde nás následně překvapí velice velmi překvapující šou, největší highlight našeho výletu, dle mého mínění. Takže zpět do večerního Ruen. Připomeňme si, že zde stojí katedrála Notre Dame, jež proslula tím, že byla zvěčněna na více než 30 obrazech pana Moneta a že zde byla upálena středověká feministka Johanka z Arku. S průvodcem jsme tedy vpadli do města, kde nám ukázal katedrálu, hodiny pouze s jednou ručičkou, náměstí věnované Johance, jemuž vévodí podivná stavba, na kterou je více názorů, co vlastně symbolizuje a poté jsme se domluvili na čase a místě sleziny, abychom se mohli busmo dostat do 7 km vzdáleného hotelu F1. Po rozchodu jsme valili dle mapy, kterou jsme vyfasovali, do parčíku, kde jsem musel odložit přebytečné tekutiny. Ve 22.30 ovšem začínala nejvýraznější axe, která byla zážitkem nad jinými. Šou se jmenuje „From Monet to pixels“ a jedná se o promítání Monetových děl přímo na katedrálu, která tak ožívá do velice zajímavých rozměrů a estetických měřítek.

(...)

Slon v moři

První dnešní zastávkou je tedy městečko Étretat, které je proslavené lázeňstvím (dosud jsem toto slovní spojení neslyšel, ale budiž), ale také skalními útvary, které byly několikrát namalovány na plátna umělců. Jeden z útvarů, jak se vyjádřil Maupassant, připomíná pijícího slona. Některé z útesů jsou vysoké až 90 metrů, takže jsme byli průvodcem upozorněni, abychom nechodili příliš na okraj srázu a mimo značené stezky, abychom nebyli sfouknuti do ledového (?) moře. Vystoupili jsme na útesy po obou stranách, čučeli na odliv a volaké mořské ptáky a šli prozkoumat, co se ukrývá v městečku. Přes výlohu, resp. ve výloze, Eva uviděla lahváče, a že by jej jako zkusila. Šli jsme tedy do ochodu a stejná písnička…

            (...)

V nejnavštěvovanějším místě Francie

Po tradiční snídani a vyvenčení se na nás čeká druhé nejnavštěvovanější místo ve Francii – Mont Saint Michel. Za připomenutí snad stojí, že toto opatství je založeno o něco později než Velká Morava a na rozdíl od ní stále ještě existuje. Samotné opatství je umístěno na žulové skále a při přílivu je úplně obklopeno mořem, při odlivu pískovou/písečnou planinou. Ne nadarmo novinář J. Šmíd připomínal historku o anglickém řidiči autobusu, který si šel užívat za svou milou (nebo milenkou), zaparkoval autobus na místech, kde moře sahá při přílivu docela fest vysoko. Smůla byla, že si řádně v zápalu milostných hrátek nevzpomněl na bus, a pak již bylo docela pozdě odjíždět s osoleným autokarem, když ani nemohl nastartovat. Snad máme zodpovědnější řidiče, říkám si.

            (...)

Konec světa, co se pevniny týče

Tento den, spíše tedy noc, bude poslední, kterou strávíme na ubytovacím zařízení. Co se dne týče, je předposlední, který nám začíná snídaní skládající se z bagety, toastu, nugetky a přesnídávky. Po naložení veškerých věcí vyrážíme na nejzápadnější pobřeží kontinentální Francie. Naším cílem má být mys Pointe du Raz, který je v těsné blízkosti „Zátoky utonulých“ – snad nerozšíříme řady pomyslných křížků. Každopádně západním směrem kromě oceánu již není nic než „Nový svět“. ...Nacházíme se na „konci světa“ a kromě souše a oceánu tu toho opravdu moc není. Ovšem širé pláně obrostlé, resp. porostlé, vřesy, mají pro mě své kouzlo a já na oplátku nezastírám svůj obdiv. Opětovně se vrátím k turistickému průvodci, který výstižně popisuje náturu zdejších obyvatel. Ukázka pojednávající o nebezpečných vlnách a využívání zrádných vod domorodci v minulosti je vtipný, až z něj mrazí: „…těžko se v takových proudech dostávalo do přístavu. Obyvatelé věděli a bouřka často bývala jejich úrodou. Na kterémsi ostrově měli takovou modlitbu: ,Pane, nežádáme na tobě, abys způsobil ztroskotání. Ale kdyby měla některá loď přece ztroskotat, pak Tě prosíme, aby se to stalo na našem pobřeží, protože Tvoje děti nemají co jíst…´“

            (...)

U carnackých "šutrů"

Zase jsme nastoupili do busu a valili jsme směrem ke kamenným pláním u vesnice Carnac. Šutry obklopující vesnici Carnac jsou roztroušeny na čtyřech polích a kamenů má být na pět tisíc. No my je nepočítali, takže nevím. Je mnoho spekulací, cože to vlastně bylo za účel postavit takový „les“ kamenů. Někteří říkají, že je to zařízení k pozorování oblohy či nejodvážnější tvrzení, které považují carnacké kameny za velký přijímač kosmických signálů. Myslím si ovšem, že nejlíp tuto lokalitu popsal Flaubert, který prohlásil, že „…kameny carnacké jsou prostě velké kameny.“ No není toto zdůvodnění překrásné?

            (...)

Na to se mu dostává odpovědi od jedné z mladších turistek, že jsme měli SKVĚLÉHO průvodce, což mohu pouze potvrdit. Pak již následoval jen výstup, sebrání věcí (pokud možno vlastních) a odjezd domů. Tím naše dovolená skončila – příjezdem domů asi kolem půl osmé večerní.

zpět na stránku Zahraničních výletů