Koncert Gerda Blank, Wild Tides a Retro Jokers v Brně
V časové periodě, kdy se plzeňská jedenáctka, jež minulou sezonu vyhrála ligu, chystá na mnichovský Bayern, scházím se s bývalými kolegátky na tlachandu, podporovanou následným bigbítovým třeštěním a rachotem. To je intro trojkoncertu Wild Tides, Retro Jokers a Gerdy Blanky.
Naše soustředění trvá poněkud delší dobu – cca do ¾ na devět –, takže se do sálu dostáváme v době, kdy už pódium okupuje banda z Prahy, kterou doprovází slogan „kapela co má blbé kecy, ale dobré písně“, a přehrává svou umně provedenou předělávku písně Šlitra a Suchého – ovšem v anglické verzi. Nedá se svítit, valíme všichni do sálu, abychom něco málo z té trošky, co ještě zbývá, chytli.
Hudební trio – dva kytaristé (z nichž frontman s „výzorom“ neoholeného poustevníka, který připomíná pana Jakuba Koháka) a bubeník – trápí své nástroje. A nejen je. Asi jsme přišli o nějaký konflikt, jenž započal někdy na počátku setu Wild Tides. Podobně jako fotbalisté, které jsme nechali na televizní obrazovce samotné o patro níž, nebo jako Johnny Rotten v dobách největší slávy, odplivává si zpěvák někde bokem ke svým nohám. Tato činnost zvukaře naprudí až do té míry, že předákovi Wild Tides pouští pod nos mlžnou páru z dýmovnic. Ten se začíná dusit a přes zaslzené oči si vyžaduje, aby kouř již vícekráte nebyl na pódium pouštěn. Zvukař odpovídá, že to problém nebude, pokud pán za mikrofonem nebude své hleny na zem plivat. „No dobrá, je mi to jedno, ale pak budu doslintanej já...“ je vtipnou odpovědí zpoza zpěvákova mikrofonu. Pověstný zvukařův prst na tlačítku k vytváření umělé mlhy je dosti silným stimulem ponechat své sliny v ústech.
Pražské hudební trio se dále prezentuje krátkými písněmi – rozuměj vypalovačkami –, které více než surf rock připomínají tvorbu nakrknutých souborů sklonku sedmdesátých let. Ano, jedná se o punkovou rychlopalbu. Oproti „štěk punku“ jiných underground-punk-alternativních kapel však Wild Tides nabízejí přidanou hodnotu – pěvecké dovednosti –, kterými dá se tato kapela od těch podobně hrajících odlišit. Jde o kapelu hrající od srdce bigbít pro sebe, možná i pro jedince, kteří si našli Wild Tides jako grupu, jež se oplatí následovat.
O kapele Retro Jokers je těžko co napsat. Jediné, co jsem zaregistroval, byly obleky, které připomínaly vybavení kapely Bez ladu a skladu. Bílé košile, černé vázanky, černé vestičky... Doba této produkce byla opětovně vyplněna tlacháním, vzpomínáním, hledání rozhřešení podstaty a vizáže xkrát opakovaného a zmiňovaného hnutí hipsterů (dodnes tajemství nerozluštěno) a plácáním o nadcházejících volbách a jiných volovinách.
K pódiu se dostáváme až po skončení jejich setu a při přípravě kapely, která má být pověstnou třešničkou na hlukovém dortu – Gerda Blank –, která zrovna chystá svůj vercajk, aby mohla rozehlučit vzduch na Melodce. U některých účastníků gigu se zračí překvapení až otazníky v očích, ukazujíc neustále číslovku 2 na rukou odkazující na dueto maníků na prknech o schod výše než okolní podlaha. To jako budou hrát jen oni dva?
Víc lidí v souboru totiž britsko-novozélandské duo nepotřebuje. Opětovně jsme svědky hudebního umění, kdy lze v průběhu setu slyšet něco melodií, něco rock´n´rollu mixovaného s noisem, někdy v předělu mezi písněmi doplněného feedbackovým kvílením.
Parket se při usednutí bicmana za škopky, přehození kytary přes zpěvákova bedra před kapelou zaplňuje a jsem překvapen, kolik lidí se v klubu vůbec nachází. Oproti bratrům Nedvědům ze strahovské šou však chlapci z anglofonních zemí mají ještě jisté rezervy. Podobně jako minule při křtu desky Numbers, Gerda Blank nezklamává ani dnes, protože opětovně potvrzují svou hudební vyzrálost. Holt jsou o třídu, možná i čtyři lepší než dnešní večer slyšené kapely.
I když se jedná o další poslech Gerdy Blank z mé strany, mohu říci, že prozatím nenudí a stávají se stálicí v koncertním intineráři pod označením „nepropásnout“.
zpět na stránku Naživo