Za Jasněnkou a létajícím Ševcem (Malá Skála a vrchol Sokol)

Vycházíme na autobusák odkud pojedeme směrem na Malou Skálu. Kéž by nomen byl omenem, říkám si při pohledu na ostroh, co máme zdolat, když pod ním stojíme...Vystupujeme a žena se mi svěřuje s poznatkem, že buď je tady žiletka příliš drahá, nebo je předpisem dáno, že řidiči musí mít knír. Inu, toho jsem si dosud nevšiml.
Orientujeme se dle rozcestníku a pomalu, ale jistě stoupáme směrem k Pantheonu. Ještě před zdolání tohoto hradu, koumám na úpatí hory jeskyni, pak valíme směrem k vyhlídce. Choť si připadá jako v deja vu, neboť na této skále, za tímto hrazením již jednou stála... Někdy před 14i lety. Slzy se jí derou do očí, slanost lze cítit ve vzduchu i na jazyku. Chřípí se dochvělo, můžeme tedy pokračovat ve zdolávání Pantheonu.

Na Pantheonu nad Malou Skálou

    ...Jímáme se koumat tajná i tajemná zákoutí hradu. V jednom bývalém sklepení je i truhla Johna Silvera, ale my nemáme odvahu se do ní podívat. Kdoví, co by se v ní mohlo ukrývat... Dle vyznačených bodů a směru prohlídky se dostáváme tu do jeskyní, tu do sklepení, ale taktéž na nejvyšší bod hradu. Po horolezeckém výstupu, kdy jsme si role vyměnili a já předčítám z inkasovaného materiálu, se ocitáme tváří v tvář nekonečným dálavám, stejně tak turistickému páru, který mě informuje, že asi trpím agorafobií. No nevím, jestli mé obavy pramení z otevřeného prostoru, ale připosrat bych se spíš mohl z té výšky.
... Prohlídkou míjíme i „vytesanec“ ku paměti dítka, které sletělo z těchto výšin (hrátky na Ikara?) někdy v padesátých letech, já se jen modlím, abych nezavdal příčinu k tomu, aby tu nebyla pamětní cedule nová.

Dobývání Frýdštejna

Pokračujeme směrem na Frýdštejn, abych se já mohl podívat do očí Jasněnce, kdežto Eva mohla okouzlit létajícího Jíru...Z cesty najednou nerostou houby, ale samotné věže, resp. samotná věž Frýdštejna. Jsme skoro na místě...A hledání Jíry a Jasněnky může začít. I když je to k nevíře, vypadá to, že ani tady nám pšenka nepokvete. Stejně jako Rumcajs se svou rodinou, ani tady nenacházíme čarodějnice, natož netopýřího ševce i se svou princeznou...
...Dostáváme se na výchozí bod a rozhodujeme se, že si ve zdejší občerstvovací stanici dáme něco tekutin, něco jich tu také necháme. Evička při pohledu na nabídku objednanou číši malého pivka odstrkuje stranou, dává si horké maliny i se šlehačkou.

To je vrchol - Sokol

V plánu máme vrchol Sokol a jeho vyhlídku, následně zříceninu Zbirohy, něco málo skal po cestě s tím, že se stavíme u Zrcadlové kozy a dojdeme do Turnova pěšmo. Vyrážíme tedy ke kapli, míjíme vetchý páreček staříčků, který před svým stavením sedí snad celý rok...Serpentinou, jež se nám staví dále do cesty, míjíme šťastnější turisty, kteří jdou opačným směrem. Na otázku, jestli to bude trvat ještě dlouho, dostává se mi optimistické odpovědi: „Jsme rádi, že jdeme dolů, Vaším směrem bychom jít nechtěli...“
Dostáváme se na rozcestí Na Rovni. A nenacházíme se tam, kde bychom měli. Bereme proto za vděk cedulkou směrem do modlitebny. Buď já nebo žena bude obětinou. Přicházíme do interesantního prostoru, protože je tu i modrá značka, jdeme po ní. Ve skalním labyrintu se „nabíjíme“ přírodní krásou. Poněvadž je tu mnoho skalních puklin, pseudojeskyní a vůbec, koumám zdejší skaliny a tu a tam se ztrácím nejen doprovodu, ale také sám sobě. Docházíme na konec skalního bludiště a po pár stech metrech se zjevujeme na rozcestí U Kalicha...Ukazatel k vrcholu Sokol a pohled do mapy mě ubezpečuje, že místo na jihu stezky se nacházíme na jejím severním okraji. Že by bludný kořen? Jdeme alespoň na vyhlídku, abychom se mohli podívat na Suché skály. Činíme tak, unaveni a zničeni diskutujeme další postup. Shodujeme se, že nejjednodušší bude sejít zpět do Malé Skály...Šlacha bolí, síly ubývají, jdeme stejnou cestou, kterou jsme přišli. Dáváme za pravdu rodinné skupince, která si pochvalovala směr, kterým šla. Pociťujeme to na vlastní kůži, že cesta dolů je nějak snadnější.
Dostáváme se do civilizace, dobelhávám se do vlakové nádraží. Máme štěstí, protože asi do 45min nám jede vlak do Turnova... Než Malou Skálu nadobro opustíme, přecházím koleje, abych se mohl pokochat zmenšeninou nádraží i s historizujícím vagonkem.

zpět na stránku Výlety v Českém ráji a okolí