Výlet do Jičína a Prachovských skal

Druhý den je věnován městu neodmyslitelně spjatým s Albrechtem z Valdštejna a neméně populárním loupežníko-ševcem Rumcajsem – jedná se o Jičín a jeho okolí. Vyrážíme někdy po deváté ráno spojem do Luhačovic. My pohrdneme takovou dalekou cestou, bereme za vděk pouze svezením do Jičína.
Zde nastává první komplikace – spoj sice nalezený z předešlého dne je, ale odkud odjíždí, zapomněl jsem si poznámku udělat. Dle instrukcí ze stopařova průvodce „nepropadám panice“ a chaoticky začínám hledat informační kancelář. Místní obyvatelstvo je přátelské, radu a instrukce dostávám. Mířím ke skleněným příšernostem, jež tu byly zanechány nějakým inženýrem stavební průmyslovky osmdesátých let. Je čas změnit lokalitu, proto míříme k zastávce č. 6, odkud avizovaný autokar k „předsíni“ Rumcajsova bytečku odjíždí.

V Prachovských skalách - hledání Rumcajsovy famílie

    Vyhodili jsme se u vchodu do Prachovských skal. Již nás nic nemůže od kochání se „panoramaty“ rušit, vyrážíme tedy směrem k bráně, následně k prvnímu rozcestníku, kde se poznávací trasa dělí na zeleno-žlutou a červeno-žlutou. Odbočujeme vpravo a po schodoch mezi skalami nepoznáváme „poschodia, popř. čo jsme kto za ludia“, ale krásy pískovcových skal. Hledání Rumcajse, popř. alespoň jeho nástupce Cipíska může začít. Sám jsem zvědav, jestli si nechal narůst popský fous, jestli si leští žaludovku sám, nebo z ní udělal i bukvicový kulomet. Holt, loupežnické řemeslo musí jít s dobou, o tom žádná...
Procházíme soutěskami, zlézáme schody, stoupáme na vrcholky hor, „až tam, kam jen ptáci mohou...“ Kocháme se vyhlídkami na skalní město, opět klesáme až na samotné dno průrvy, Císařskou chodbou se dostáváme k Vyhlídce míru, ale Rumcajsovu rodinu nevidět. Pod dubovím také nikdo, kdo by sbíral munici do svých kvérů, budou určitě u buků. Míříme tedy na rozcestí U Buku. Snad je půjde nalézti z Vyhlídky Českého ráje, kde je skalní masiv jako na dlani. Ale kromě viděných přírodních krás po loupežnické famílii ani vidu a slechu. Asi se odstěhovali do Humpolce...
Půjdeme se podívat také na jih k Fortně. Jsem překvapen, když se dovídám, že tady žádný finanční poplatek placen není, komercionalizovaná část je pouze „Rumcajsovo“. Kocháme se menšími skalními útvary v blízkosti Prachovských skal a je vidno, že zde se už moc turistů nedostává. Z Fortny se vracíme zpět k Vyhlídce Českého ráje a následně míříme k Pelíškovu dolu, abychom se odtud dostali autobusovou dopravou zpět do Jičína. Bus však odjel před chvílí. Rozhodujeme se pro výcvikový poklus a zdoláváme trasu 3 kilometrů v čase 20 minut; na druhé straně Prachovských skal proto dáváme mok, který si zasloužíme.

Jičín - město, kde Rumcajs ševcoval

    Vcházíme na náměstí Jičínskou branou a jímám se vyhledat Informace. Spásná myšlenka pohledem na ceduli muzea umístěnou na jednom z domů dere se mi do mozkovny – tady budou vědět. Jdu tam, dostávám instrukce „že je to tam, když opustím budovu“. Po doplňujícím dotazu, jestli míní budovu muzea, řízek detailněji popisuje „že informace jsou na náměstí, tam, co je to podloubí kol dokola...“
Kocháme se náměstím i jeho blízkým okolím. Protože chce má milá milá navštívit alespoň Rumcajsův domek, kde ševcoval a je otevřeno jen do večerní 6. hodiny, míříme tam. Ve druhé místnosti se konečně dočkáváme. Je tu celá rodinka, ale je jako by zařezaná – nikdo se ani nehne.
Po projití ševcovny míříme do židovské čtvrti. Poněvadž je před pátou a synagoga je ještě otevřena, vcházíme. Před vpuštěnim na ženskou galerii se pro sichr ptám prozatímní provozovatelky, zda tam mohu jít i já – muž. Jsem vpuštěn i do prvního patra. Prohlídka končí, průvodkyni vinšujeme příjemného zbytku dne. Sotva tuto mantru doříkám a poklekám před dalším z židovských domů, pozorujeme průvodkyni, jak nakvap „své“ sídlo zamyká a mizí v ulicích města. Teď mi dochází, že slečna kvůli nám dělala neproplacený přesčas, hanbou se propadám. Pak plánovaně bloudíme bývalou židovskou čtvrtí.
Nacházíme nějakou restauraci v průchodu, objednávku nechávám na ženě a po prozkoumání chabého zahrádkového WC, který více než připomíná podivné zařízení v Putyce U Mika, jdu se optat personálu, kde jsou další toalety. Odpovědi se mi dostává, já mizím v útrobách restaurace. Po návratu zjišťuji, že před mým místem již stojí půllitr. Objednávám si celerové a petrželové chipsy, má drahá kuskus s ratatouille, aby zjistila, jestli je v hospodě lepší než doma.

zpět na stránku Výlety v Českém ráji a okolí