Severni Anglie - Yorkshire 2013

...My vyrážíme do tunela, tedy k tunelu do Marsdenu. Seznamují hosty nejen s inženýrským dílem, ale také se zocelujicim podnebím. Abych dokázal, že jsem nekecal beru je do Moors. Je zima a fouká, ale ani absence rumu nás neodradí od výstupu. Obdivování krajiny zabere tak pět minut, více se nedá. Jedeme přes Ripponden kolem hospody s křtitelnicí... Do hilltop village Heptonstallu přijíždíme vychcaní. Seznamuju návštěvníky se specifikem místa, kde stále něco padá z nebe. Během stórky o trefené čočce kradmo pošilhávají po deštníku, poté co vidí uražený pinnacle, se jim zrak zase srovná. Jdeme navštívit Sylvii Plath, ale jelikož jsme nepřinesli tužku, literáti se z nás zřejmě nestanou.
Další destinací spojenou s jídlem bude Todmorden, „Incredible Edible" však v zimě spí, proto se rozhoduju navštívit živý obraz vítězství železnice nad plavebním kanálem.  
...valíme do Manchestera do Apolla. „Where is the Moon now, we´re lost on motorway", ale jen dočasně, sice jsme si trochu sjeli do arabské čtvrti, ale natotata se zorientujeme a nacházíme i samotnou venue. S parkováním to bude horší. nejlepší a jediné fleky zabraly jakési rakouské busy a druhý car park není otevřen vůbec. Kam s Punťou? Nabízí se odstavit vůz v přilehlé čtvrti, ale kola bychom ještě mohli potřebovat, takže nakonec padá volba na parkovací dům. V univerzitní čtvrti. Pokud neklapne koncert, jsou tu alespoň dívčí koleje...
Vyrazíme na okruh Manchesterem, Eva po zkušenostech s různými etniky během průjezdu městem vyžaduje při vstupu do čínské čtvrti záruku bezpečnosti. Podle čínské kuchyně mohu jen podotknout, že hoši jsou ostří.. Koukneme na budovu fotbalového muzea a pomalu se vracíme k informačkám. Bratra zaujaly implozivní drdoly, leč jak na potvoru se teď neprohazují. Zato se zjevuje Drahouš. Valíme se natláskat do polívkárny...
A pak s plnými nácíčky válíme do hotela, pardon do Apolla a blokujeme způsobně požární únikový východ (bychom mohli spatřit koncert Sigur Rós na vlastní uši)...
Valíme domů noční dálnici. cesta probíhá utěšeně až do přejezdu Pennines. To padne mlha hustá tak, že by i Bludička vzdala pochůzku. Uvažuju o nasazení kulicha, stažení okénka a orientaci podle středové čáry. Bratr si začne prohlížet snímky, Eva modlit. Asi dost intenzívně, neboť mlha se trhá a my dojíždíme do Slaithwaite bez uražených hlav.
Sandál v každé roční době zní odpověď na hradu téhož jména. Sotva se vzdálím vymočit, Drahouš přebírá vedení výpravy a začíná campaignovat. S velikou nelibostí nese, když se se mnou vracejí Normané. Obkroužíme riuns podobné těm u Radce Králové a vydáváme se o několik kilometrů a století dál, kolem vzdělávacího ústavu „na píču", do galerie Hapworth.
Jako počtu oblíbenému australskému seriálu našich matek, zhlédneme skulpturu „Co přináší řeka" a pak vzhůru do budovy galerie. Je to stavba hravá, stojící na vodě a rámující vlastní obrazy a kvalitativně převyšuje fragile expozice. Pobaví i shop a to tvrzením, že Moscow je v Petržalce (či naopak?).
No nic jedeme do Saltaire, podávám výklad o místě, kde bratr předloni fotil s deklem na čočce. Procházíme Mill. Na pivo se však najde a zajde vždy. Navzdory Titovi i v Saltaire. Třeba do Boat House. Hosté se pouštějí do Guinnesse, předtím však Bratr důkladně prozkoumá barevný odstín. Eva se s tím tak nežinýruje a pije a i proto nás dobře baví.  
...Abychom si dnes pořádně roztáhli žaludky před návštěvou čínského bufiku snídáme kuřátko. A poté vyrazíme na Kirkstall Abbey. I zde prohlídku začínáme záchodky. Tyto stavby jsou navzdory své nepostradatelnosti v drtivé většině nedoceněné, opovrhované a vysmívané. Viz třeba hajzl v Trainspottingu či kadibudka v Homolcích. Je tedy načase, aby si jich UNESCO začalo všímat a zařazovat je průběžně na svůj list. Podporu této myšlence demonstrativně vyjadřujeme další návštěvou wecek po skončení prohlídky kláštera. Už jsem výklady unaven, proto mou roli přebírá místní konvrš. V okamžicích vychutnávání si zaslouženého volna mě papparaciuje Bratr. Foťák měl raději zůstat v úschově v Apollu...
Válíme do Huddersfieldu, provádím hosty townem a uměle prohlídku ve spolupráci s Drahoušem prodlužujeme abychom je pořádně vyhladovělí. Teprve poté vcházíme do bufíku. Bereme talíře a jde se futrovat. Bratr na vzorků „vepřového/beef" potvrzuje můj dojem, že Číňané jsou ostří. Ládujeme se tak, jako bychom si to mohli dovolit. Divám se na Bratra a myslím, že kdyby ho nefackovalo dobře vychování, šel by si naložit třetí talíř a poručil by si druhé pivo. Možná to však není dobré vychování, ale nejistota, co se dnes vlastně chystá. Překvapení pomalu prozrazujeme systémem indicií, se kterými by nehnul ani otec Furah. Takže jistě je jen to, že to proběhne v Manchesteru.
Po nezbytném bloudění ve snaze ušetřit peníze za parking usedáme do harvestera. Hosté si objednávají kafíčko a přinášejí jim náprstky. Bratr způsobně srká dva mililitry dvacet minut. Stojí to tu za hovno, a tak se přesunujeme do Lowry... Ne Irglová to nebude, Evo! Tajemství je odhaleno hodinu před představením a vzbuzuje asi stejně nadšení jako přítomnost předkapely... Bloudíme s Bratrem ve snaze najít hajzly a stáváme se zdrojem pobavení pro uvaděčku. (Podrobnější informace o koncertu Dukea Speciala a předkapely Boxes).
Poté se sebereme a válíme dom. Pro Evin velký zájem opakujeme trik s mlhou na Pennines.

P.S. Tento text vznikal pod prsty mého bratra

zpět na stránku Zahraničních výletů