Hledání ztraceného času tour v Uhrách
Opravdu nevím, co zavdalo příčinu mé maličkosti, ale zhruba již od dubna jsem si pohrával s myšlenkou, že bychom mohli letošní dovolenou strávit na jihovýchod od našich hranic a navštívit tak po letech naše ugrofinské přátele v Uhrách. Konkrétně se mělo jednat o Budapešť, Pécs a dále by se ukázalo, kam naše kročeje a láptě zavítají a vstoupí. Proč zrovna tato dvě města? V palici mi stále nemizí myšlenka "... na hledání minulých (let a) míst (...). Holt ulici, kde byla ve vitríně žena spoře oděná, již asi odnesl čas, takže hromadění krve v krajině podbřišku již zevlováním u výloh asi také nezažiji..." (viz. citát z čumkarty psané právě z uherské metropole 21.7.) a druhým momentem a silným hybatelem je, že Opltka je již na důchodě a tudíž kdyby se z malého Petříčka stal pan Rosenberg, netřeba se báti, že by mě za ní maminka po příjezdu do ČR poslala...
Proč Pécs? Snad už jen proto, aby se člověk zašel podívat do nákupního centra, kde na hajzlíku zpucoval tatík hajzlbábu při lámání světového rekordu na hladké stovce, kdy jsem tehdá nutně potřeboval močit, ale hajzlbába nás zastavila s tím, že musíme platit. Jako dnes si pamatuji tatíkovo zdůvodnění či briskní odpověď: "Zač má platit, když tam ještě nic nenechal!?"
(…)
Budapešťské ubytování zajištěno
Vím kam jít, problém je v tom, že nevím, jak se tam dostat. Docela podstatný problém, podotknul bych skromně. Nedá se nic dělat. Napadá mě spásná myšlenka, že bych oslovil jednoho člena zdejší sekty "Pomáhat a chránit". Inu stalo se a týpek ve zralém věku mě naviguje na místa, která jsou na protější straně ulice. Oléééééééééééééé. Jdeme tam. Po nějaké drobné chvilince se zorientuji tak dokonale, že ubytovací zařízení Banski Hostel se blíží naším směrem mílovými kroky.
Lezem do recepce, zdravíme, ujišťuji se, jestli naše rezervačka stále platí, dostáváme klíče, přicházíme o 20 eur jako záloha na klíč, které nám budou při odchodu vráceny. Valíme se ubytovat a po převlečení (z gatí a polobotek do něčeho pohodlnějšího) jdeme ven, aby z nás Maďaři a Maďarky ještě dnešního večera něco měli.
(…)
V samém srdci Budapešti
Tento den jsme si/jsem si určil jako den, kdy se budeme věnovat převážně na pravém břehu řeky Dunaje - v městské části Budínu. Po nezbytné hygieně můžeme využít služeb místní MHD, když už teda máme ty lítačky. Valíme na tramvaj a šok pro mou osůbku se dostavuje i zde. Plně klimatizované tramvajové vozy!! Co říci? Ti Maďaři jsou ale blázni. No nevadí, hlavně že to jede. Jedna zastávka, druhá, třetí... A sakra. Cíl se vzdaluje, nezbývá než změnit dopravní prostředek a jít do podzemí. Ukazujeme lístky, jdeme na nástupiště metra a doufáme, že útoky z "Revizorů" jsou pouze výmyslem scénáristy/-ů filmu. Každopádně nám tuhne krev v žilách. Přežijeme, nebo skončíme pod koly projíždějícího vlaku?
Nás navádí k dómu sv. Štěpána, což je začátek naší prohlídky tohoto dne. Obhlížíme okolí, procházíme se kolem chrámu a když už jsme zde, míříme aji do útrob. Ačkoliv je to obdivuhodný interiér, spíše než chrámu začínám se věnovat vnitřnostem vlastním. Ještě držím a svěrač svírá. Jdeme ven, sedáme na schody a světe div se, nehne se Země, ale moje střeva. Při předchozí obhlídce okolí chrámu jsem si povšimnul kabinky určené pro potřeby vyměšovací. Ecce homo! Červená na kabinkách, ještěže asi 5 metrů odtud je stánek CityInfo. Valím tam, co a jak, jestli to vůbec funguje, když už já ne. Taktně se ptám mládence, jenž má ve stánku službu, zda by byl tak ochoten mi vysvětlit fungování daného zařízení, resp. jestli to jako funguje, či nikoliv. Ochotně se jde podívat, zjišťuje, že prý tam někdo má být, i když hodinu, co tam stojí, do kabiny nikdo nevlezl. Dál je prý hospoda (hned na náměstí u Štěpána) a dá se tam za nějaký ten bakšiš hajzl použít. Červený či modrý v ksichtu děkuji a kvapem se hrneme do knajpy. Nejsme burani, a tak se zaťatými zuby objednávám dvě piva. Po donesení se taktně a takticky vzdaluji na WC. Jaká to úleva!!!!
(…)
...míjení se s NIN - opouštíme Budapešť
Dnešní den řeším dilema: máme se vysrat na další cestování a zůstat v metropoli, kde bude zítra koncertovat ansábl, který v poslední době hraje metal na španělku a cello, nechat si ošálit zrak stroboskopy a zažít NIN v "životnej forme"? Spojeno by to samozřejmě bylo s utracením veškerých zbylých chechtáků za bilety a ubytování. Nebo jet na jih a prozkoumat další místa? Tomu se říká kulturní dilema! Ve finále padá rozhodnutí, že ušetříme naše uši a jedeme o pár domů a měst dál...
zpět na stránku Zahraničních výletů
