Zelená Hora a Santini

Městský znak Žďáru nad Sázavou    Dalším zářezem" na pažbě „navštívená místa, na kterých se podepsal Santini“, se má stát Zelená Hora v samé blízkosti Žďáru nad Sázavou. Dopravní dostupnost by tentokráte měla být schůdná, jelikož bratr se rozhoduje pro použití automobilového přibližovacího prostředku.

 

 

Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého

...Přes Tišnov a další „kotěhůlky“ neomylně míříme na severoseverozápad, takže počítám, že „kostelohrádek Hvězda“ se k nám, resp. my k němu, blíží s každou vteřinou. Oproti tehdejšímu kandidátovi na prezidenta, který danou špinavou soutěž vyhrál, máme tu výhodu, že víme, jak se cílové místo jmenuje a před domorodci nebudeme za blbce. Nebo to byla  ze strany budoucí hlavy státu pouze „známka punku“?

...A tam se nestačíme divit. Jako laik viděnou krásu popsat nesvedu, ale budu se o to alespoň trošičku snažit. Základem je válcový střed kostela, na který navazuje pět bočních kaplí (tuším, že odborníky jímá z popisu hrůza, ostatním je to jedno...). Kaple má ještě patro s ochozem, kde jsou umístěny i varhany. V úplném vrcholu kopule je umístěn jazyk. Nevím, jestli jsem se již zmínil, ale poutní kostel je zasvěcen sv. Nepomukovi. „A modří již vědí...!“ Nepřekvapí proto, že tento Santiniho skvost, je opředem vším, co Jana Nepomuckého připomínat může – vše se točí kolem číslovky 5 – pět hvězd, které se na Vltavou objevily po té, co byl do ní „nemluvný“ světec vhozen, ze stěn „vyčuhují“ do prostoru hvězdy, okna mají tvar jazyka, který symbolizuje mlčenlivost. Jsem z tohoto interiéru nadšen a „na větvi“.

...Abychom pochopili, jak k dané specifikaci místa i celého prostoru geniální architekt přišel, dostává se nám virtuálního znázornění všech myšlenek i odkazů k daným zašifrovaným zprávám. Tuším, že Brown i jeho autor kódu by asi zíral.

 

Restaurant na konci města Žďáru nad Sázavou

...Je však čas oběda a nám mužům nezbývá než vyhovět požadavkům žen a najít alespoň nějaké místečko, kde by se dalo obdržet něco na zub – krom pasty a kartáčku – a umlčet kručení hladových břichů. Naštěstí takové místo není daleko a přívětivé prostředí rodinné hospůdky, v jejímž okolí se prohazují velice velmi vzrostlí „fógli“, v nichž rozpoznáváme pštrosy.

 

Mamut u Žďáru - cesta do pravěku

...Opouštíme restaurant i milou obsluhu a vydáváme se k výpravě do přírody – konkrétně k rozeklané skále a na bájný „konec světa“. To, co nás při následné cestě čeká, snad mohli prožít pouze mí souputníci a ještě i čtyři chlapci se Zemanového filmu Cesta do pravěku. Jdeme lesem a světe, div se!!! Kopčem a jeho družina nevymřeli, nebo jejich genetičtí potomci žijí ve žďárských lesích. Co mě k tomuto závěru vede? Je to jednoduché – mamut, jenž spadl do vykopané jámy až po hlavu, na nás nevěřícně zírá svýma betonovýma očima. Jelikož nevykazuje známky pohybu, chlapi zmužní a jímají se na mamuta vylézti.

 

Na "Konci světa"

...Snad nedopadneme jako legendární polárník Robert Scott a z hrany světa se vrátíme... Vrátíme, jsem si jist, Scott neměl s sebou ženy. Přecházíme most, po kterým vedou železniční koleje, touláme se lesem, v němž by měly být zbytky dolů a možné zapomenuté díry vedoucí pod povrch zemský, my však pokračujeme dál. V doprovodu žen docházíme na „konec světa“, ovšem nějakou jeho hranu hledáme marně. Možná to bude tím, že nejsme ve středověku, ale ve věku, kdy už i „století páry“ dá se označit na historický okamžik a je známo, že Země není placatá, ale její tvar je kulatý. „Konec světa“ v tomto případě není nějaká roklina, jejíž dno dohlídnout nelze, ale jedná se o „pouhou“ hranici mezi českou a moravskou kotlinou.

 

U "bubáka" Hamroně

...Automotodoprava nám ještě zastavuje u Hamroně – snad abych měl další trauma do života, stejně tak jako v mých dětských letech, kdy jsem prvně spatřil pohádko-horor „Kráska a zvíře“. Ovšem toto strašidlo zdá se, že nebude mít tak silné účinky jak netvor z výše zmiňované pohádky, protože žďárský bubák je dětmi obsypán, z čehož soudím, že jimi bude i oblíben.

 

Viadukt v Dolních Loučkách

...Poslední zastávku činíme v Dolních Loučkách, kdy nám do zorného pole vniká zdejší viadukt. Jdeme se k němu i pod něj podívat. Naštěstí nejsme svědky žádného příznivce sportu bungee jumpingu bez pružného lana, takže po prozkoumání této lokality i stavební památky můžeme pokračovat směrem do moravské metropole.

 

zpět na stránku Tuzemských výletů